Tohle už se tu řešilo. Jistěže je to jen iluze, ale jaká!

Orionka: to už mi doporučovala Zamila. Asi si na to někdy sednu a trochu to zpřehážu, aby se to dalo líp zpívat.

Dík za komentář. :-)

Mě chytila druhá sloka, autentická a originální. Jenom slovosled bych přehodila na "je to totiž trochu vo hubu". A třetí je ještě lepší.

Zamila: ano my zeny .. ( mam pritelkyni , takze vsechno je tak psany)
prave , ze je to jak rikas , nicmene , jsou to slova , nad kteryma jsem do hloubky nepremyslela , tutiz se nesnazila lepe vystihnout , nebo neopakovat "to" ... Kdyz neco pisu , neni mym stylem delat z toho neco netradicniho apod :). Nekomu se to libi , nekomu ne , ja kazdopadne dekuju za nazor :)

Moc hezké...

Jo... líbí se mi to. Mohla by to být i písnička.

mannaz: tvůj komentář mě skutečně zahřál u srdce. Nejenom, že jsi pochopila mou narážku, navíc si jí ještě vyslovila a doplnila. Najednou si připadám tak pochopen. :-)

Zamila: to víš, já mám divnou romantiku, vždycky z ní někde kouká drát nebo kus železa. ;-)

Sakryš, a to jsem si myslel, že mi to s tou anotací projde. :-)

neodradila.. pises skvele ;)

Myslím :-) že mě to opravdu zaujalo, určitě myšlenkou, protože takhle také často myslívám, určitě tím že mě to přijde příjemně energické a tak lehce plynoucí a přitom lehce filozofující

Poll a já tak s radostí si to přečetla, že zase uslyším tvůj příjemný hlas, že se něco dozvím a možná to bude i vtipné, ale promiň, dnes postrádám jakýkoliv smysl dílka

Amelie M.: Chápu, co myslíš... Lída měla přerušit vyprávění v nejlepším svojí návštěvou, ale dovysvětleno bude :-) Ty posuny jsou dost opruz, to uznávám, a je fakt, že člověk může zapomenout, co se má vlastně příště dovysvětlit...
Moc dík za přečtení a doufám, že jsem tě příliš neodradila od pokračování :-)

kdyz ji ctu, vidim pred ocima takovou tu kulatou lavicku objimajici strom a na ni klabosici starecky opirajici se o hul.. :)

ach :)

Trvá to, než se člověk sám se sebou naučí žít. Být k sobě tolerantní a laskavý. Znám to, jak si člověk v lecčems připadá nemožný, zvlášť v porovnání s zbytkem světa (až časem mu dojde, že stejné nemožný, plný pochybností je každý).
Třeba já si už třicet dva let myslím, že jsem byla vždy děsný lempl a čáral (na základě zkušeností z první třídy a vyprávění mých rodičů o tom). Vloni jsem našla své sešity z té doby. A hele. to dítě nebylo tak děsné a beznadějné - nahlížené mým současným já :-)

Miy:
Nj, podobnými úvahami jsem se taky mučil! Je mnohem lehčí milovat druhé i s jejich chybami než sebe sama, snadněji jim i odpustíš než sobě samé, pokud ovšem nejde o zásadní věci, které vyčítáš sama sobě nebo Ti vadily na někom pro Tebe hodně blízkém. Obecně ale platí, že nemáš-li ráda sebe, jak chceš umět dávat lásku druhým a nenalézáš-li ve svém srdci odpuštění pro sebe, kde se chceš naučit odpouštět jiným? A láska a nenávist jsou jako dvě rodné sestry...:-(

Je těžké naučit se milovat sám sebe, ale je to jediná cesta, jak z pekla ven - jakéhokoliv , přeji hodně štěstí...

S každým dalším dnem
Si víc a víc myslím, že nevím kdo jsem - takové dny mám také...hezké zamyšlení...

Lenča: Tak, tak. Děkuji za komentář. :)

"Svět a vše, co je v něm
Je v rovnováze
Mezi dobrem a zlem"...
... hezky vyjádřeno.