Lenča: AdamSeski: Děkuji :-)

Až na to s tou růží jsem naprosto spokojen. Super.

Skvělé :)

vanovaso: já už tady tu báseň viděla.. je pravdou, že ne zcela ji chápu, ale obrazy, které jsi v ní vykreslila, mi sedí.. něčím mě oslovují.. asi jsem se přece jen dozvěděla více, z tvých následných komentářů.. no.. a já si myslím, že ti, co odcházejí, to cítí, že jsme u nich.. i když to mnohdy už nemohou dát najevo.. ;)

Hezké, už pro to zamyšlení :)

Amelie M.: Mám k tomu spousty důvodů.

Lenča: kdysi nám umírala fenka pod rukama, dostala uspávácí injekci, aby netrpěla, myslela jsem do té doby, že nikdy nic takového nedám, ale i když to bolí, ona odcházela klidná a už bez bolestí... a s náma... a pak jsem něco podobného zažila s nejbližším člověkem, i když nevím,jestli on to ještě vnímal... ale my jsme s ním byli... to bylo ale trochu něco jiného, vlastně jsem chtěla říct , že někdy i rána z milosti může mít smysl... i když to vyzní hrozně, děkuji za zastavení a za přátelství...

Lenča: děkuji moc za návštěvu a komentář :-)

Lenča: to je dobrý názor :-) víš, já taky v životě odmítám takové ty nepřetržité "stěžovatele".. protože jinak je to cesta do pekel.. naštěstí mám dobré přátele, pro které jsem tu já a oni jsou tu zase pro mě :-) já si sice někdy umím odpovědět zcela rozumně, ale neumím se tak chovat :)) díky za zastavení lenčo :-)

Pajalord: to máš pravdu...

Lenča: to jsi napsala úplně přesně, o tom okolí, co tě vysává, a taky bych se potřebovala víc naučit , to co ty už umíš , kouknout se na sebe s nadhledem a dobře si poradit...

Krásná, silná báseň.

Zajímavá, líbí se mi, připadá mi silně prožitá a vyjádřená.

Báseň se mi líbí, jen to místo o střílení koní jsem pořád nechápala. Nešlo mi to k Tobě. Že to byl sen, hodně vysvětluje. Vyložit si ho můžeš nejlíp nejspíš jen ty sama. Asi to ale vyjadřovalo tu tvou zraněnost a určité podvědomé dilema, jestli je lepší s takovým zraněním žít dál nebo to tak nějak vzdát...
P.S.: Manžel je myslivec a občas musí ke zraněnému "kusu", kterému musí dát "ránu z milosti". Častokrát jsem přemýšlela, jestli bych to dokázala udělat a žít s tím...

Hezky

Děkuji:-]

Neboj nezničim tě:-]

Marnerin díky
A tadyto není zrovna vymyšlená věc.

Tak to je opravdu nádherná, hluboká, silná báseň, skvěle vyjádřená.
Ono žít pro druhé, je krásné, ušlechtilé, ale... Naučila jsem se na sebe občas podívat jaksi zvenku, jako na ty lidi kolem, co potřebují vyslechnout, poradit. A začala jsem se k sobě taky tak chovat. Podívám se na sebe jako na někoho "cizího". Vypovídám se sama sobě, objektivně si třeba i poradím. Asi to zní hodně šíleně, ale tak nějak se mi to osvědčilo a funguje mi to. Lidi mám ráda, ale jakmile začnu cítit, že na mě chtějí hodit své problémy nebo se jen nechat politovat a vysát tím ze mě energii, odmítám (občas se nezadaří, samozřejmě :) Soucítím, promluvím s nimi, zkusím poradit, ale někdy tak jasně cítím, že oni ani vlastně nechtějí vidět řešení. Jsou spokojení se svou pózou "politováníhodných".
Prostě sama sobě za to stojím...

Orionka: tohle je asi nesmrtelné téma, takový ten vnitřní souboj, tam se chytá asi téměř každý :)

máš pravdu, snažila jsem se to uspořádat, tak mě těší, že to tam vidíš.. z mého hlediska tam pointa je, ale určitě by to šlo dotáhnout i jinam.. udělalo mi radost, jak to na tebe zapůsobilo, byl to záměr, díky moc za komentář :-)