to se líbí.

Pěkná... podobné pocity dobře znám.

Důvěra - to je buď dar, který dostaneme do vínku - anebo veliké umění. Někdy může být nedůvěra taky něco jako znovuotevřená rána... minulost, která volá po zhojení. Znám to.

Taky chápu. Ano - na některé věci je člověk vždycky sám: sám v sobě. Ale pak - pak zase vyjdu ven, mezi ostatní, a jsem tak ráda, že tu jsou - se mnou... :)

Líbí se mi... A ta otázka na konci je hodně hluboká - a patří tam. Protože o tom ta báseň je... o téhle otázce, adresované lidem. "Lidem".

Hezký Den Slunce... a za poslední slokou by zase mohla začít ta první a tak pořád dokola :)

Mitch Rowbrindger: Líbí se mi to... a rozumím tomu :)

vanovaso: Díky, já už taky nebojím. Právě to jsem při psaní této básničky pochopila. Dá se psát úplně o všem, o každé věci, zkušenosti, čemkoli. A třeba i na víc způsobů, z různých pohledů. Prostě úchvatné :) Ten život je boží inspirátor :D

tak o to se tedy nebojím, už jsem nad tím i přemýšlela, kde bereš tolik inspirace a to doslova denně... trýzníš se pěkně, ale úplně zbytečně...

shane: Hračička? No... občas ano ;-) :-)

shane: Taky děkuju :)

Zamila: Zamilo, ale to je miniatura - a je o tichu... takže na můj vkus je tam těch slov až zbytečně moc ;-). Jak by ticho mohlo být neúplné? Ticho je to nejdokonalejší a nejúplnější ze všeho, co je, nejkrásnější hudba, nejkrásnější báseň - jen ho "umět slyšet". Tato miniatura byl jen neumělý pokus toto vyjádřit. Taková pocta tichu - a taky pocta vesmírům v nás :-) .

Tamir: :)

Jiří Turner: slnečnica: Děkuju :)

Tak to přeji, ať je to pobláznění na celý život .)

koiška: Já taky... hlavně takový ten teplý, letní -klidně i pořádný liják :-)

přeji vám, aby vám to krásné vydrželo...

Lenča: co mám dodávat Lenčo,...díky

Tak takovému zážitku bych se ráda vyhnula :(
Fajnově popsané :)

Amelie M.: díky za zastavení... jj, úplně ji chápu jen já, ale o to přece v poezii jde, píšeme něco co prožíváme my a druzí se na nás jen koukají, chápou nebo nechápou a nejlépe pokud si tam najdou i to své...