Meluzina: Děkuji, jak už jsem psal, je toho více, co bych doladil.:)

Yana:Děkuji, jak už jsem psal Amélii, je to hra, s odstupem nejsem moc spokojen a dané podmínky nejsou omluva.

krásná :) Nechme déšť odplavit naši bolest...

Amelie M.: Je fakt, že i když jsem vás s Orionkou "káral" za nedostatek propracovanosti, asi bych to s odstupem pojal jinak. Ale je to hra a já jsem si jí zahrál i sám se sebou. Jak jsem si nalajnoval obrazy, tak jsem to podle nich vystřihl. Žádná autocenzura druhý den.

Jo, závěr si zaslouží jediné plus.

Celkově hezky popisná, to opakování je vcelku fajn gradace. Ale "budovat temnotu", to působí hodně budovatelsky po vší té lyrice :-D To fakt ne. A radši "nadechni" než "nadýchni". A jaká je ještě jiná barva lesů ? ;-)

Vcelku silné zamyšlení, forma ale poněkud neformální :-D No, piš dál a snad do toho dorosteš :-)

Hm, musím "říct", že z těch tří pokusů, co jsem tu našla, se mi tenhle líbí nejvíc. Protože není rozsekán, ta báseň je prostě plynulá, celistvá, navíc má fakt neobyčejnou, nenásilnou atmosféru. A taky mi přijde, že to celkově není Tvůj styl, možná proto se mi to tak líbí :-D

Lenča: Tak jo ;-)

No jo, kdyby tak smýšlel každý... :)
Mám ráda taková zamyšlení ve verších. Jen by bylo fajn, vyvarovat se překlepů: s nimi, nezbývá, jsem. Přečíst si to po sobě, než to sem dáš .)
Jinak - líbí :)

Zamila: Dyť já to myslela jen ze srandy, ber to s nadhledem - stejně jako já .)
Jsem úplně klidnáááá uáááá :D

Zamila: Jako pán listopad tak krutý, že s velkým. :)

Lenča: Ty ťuňťo, já nehledam, co kde mam vytknout, mně to rovnou zaskřípe v tom mym poetickym sluchu, víme ? Nepíšu kritiku za každou cenu. Tak klídek :-D

Mayfair: jo, jo, jo!!! další kniha..!!! já už nakukuju a tak vím, že je boží :)) těším se na odkrývání povah a dalších záhad..

tak to je pro mě velmi zajímavá a kvalitní úvaha, kterou bych doporučila přečíst snad všem autorům i kritikům :-)

ač je na mě poměrně dlouhá a doslova natřískaná myšlenkami a musím u toho dost přemýšlet, stojí za přečtení, protože za mě osobně, se ti podařilo poskládat velmi pěkně fakta i myšlenky a pocity.. já vlastně naprosto souhlasím se vším, co je zde odprezentováno :) ale rozhodně jsem zvědavá i na další reakce, protože je možné, že někdo bude ještě pozornější čtenář a najde nějaký rozpor..

palec hore, velmi dobré a poučné!! :)

Zamila: Jó, tak ono se musí? A jak jsi na to přišla? :DD
Asi se přece jenom trochu učím a někam posouvám. Jen aby mi Múza jednou nedala vale :(
Hlas/třas - aby bylo aspoň co vytknout .)
Díky, jsem ráda, že se Ti líbí :)

Amelie M.: Ano, máš naprostou pravdu, Eliška se chová hloupě a nerozumně, sama o sobě si nikdy nemyslela, že by byla nějak bůhvíjak odvážná, ale už její souhlas s doprovodem Lídy do Urbanova domu předznamenává, že se u ní začíná projevovat něco, o čem doposud netušila. Ta její náhlá odvaha totiž není jen tak, stejně jako téměř nic v tomto zvláštním městě :-) A možná právě o tom, odkud se berou v některých obyvatelích Hradiště sklony jednat tak, jak jednají, bude další kniha (pokud hvězdy dovolí)... :-)
Moc děkuji, mám velkou radost, že tě to stále baví :-)

Zamila: Já vím, psala jsem ji s takovou dívčí naivitou... Ale ta poslední sloka má snad věčný smysl, né? :D
Díky za koment :)

No, seš ještě mladá, takže máš ještě velký kus cesty (s můzou po boku ;-) před sebou. Tak Tě necháme tvarovat časem, velkými básníky :-D a konstruktivní kritikou :-) Rýmy jsou jednoduché, kolikrát gramatické, máš tam hodně synonym. Ale občas se objeví i kvalitní obraz, se kterým by se ještě dalo pracovat, třeba tady:

"Pořád se jen červená,
třeba se mu líbí básně od Erbena."

Je to pěkné, ale stačilo by do doplnit křestní jméno + osekat/obměnit "třeba se mu líbí" - a už je to něco nového.

Zamila: pokud bude dostatečně ujetý téma, proč ne :)))