Moudrost se dědí po otci.

Život nekončí "a žili šťastně až do smrti." Přináší další dramata. Přijde mi jako by ji po letech napsal princ z Popelky. Moc pěkný!

Na zajímavou myšlenku podanou básnickým jazykem ti stačilo šest řádků. To je umění!

Takový malý zapadlý klenot.

Moc pěkná.

Velká paráda.

Zajímavé. Ale říkám si, máme-li být důslední - co ta čárka za ale ne. Když ji dáš pryč - máme-li být důslední - první řádek se rozpadne do nejistoty, k čemu se ten zápor má vlastně vázat. No a v důsledku této nedůslednosti vztyčují své ježaté mrkvovité ukazováčky a prostředníčky kritici, aby, abychom byli důslední, důsledně vyžadovali odpověď na důvod této nedůslednoti. No a samozřejmě Shakespearovská otázka Romeovy růže, že. Nebo to byl Eco? Co je vůbec po jménu, když je třeba jít s kůží na trh a umět se prodat.

Orionka: Pravdu díš čokoládová hvězdo. To ta moje ostravština.

Všichni zapomenem, je to tak, i na nás bude zapomenuto. Ale dokud o smrtelnosti můžem takhle pěkně psát, je to fajn. Zadrhla jsem se akorát na "z třpytivých", tam by myslím mělo být "ze".

puero : nádherně poetické ! Děkuji.

Kouzelná...

Srandisto.

Taková neradostná.

Zaujala.

Dobře se mi četla.

Bez obav.

oslov radek: děkuju

Silné, smutné, krásně zrýmované.

Hezky vyjádřeno, to mě baví. Jsem ráda, že tady po letech potkávám staré známé – a je jedno s jakým jménem :)

Mlčeti Zlato: Děkuji za návštěvu, to mě moc těší.