Krásná. Příjemné zamyšlení. Taky někdy hledám v dešti slova. K tomu, jestli být nebo nebýt rád... no, na to, co se teď pořád děje, mám svojí teorii, ale asi už to úplně nepatří na literární server a do komentáře k básni. Ta růže je ale něco tak krásného, že za ni snad člověk nemůže nebýt rád, ani když vykvete v prosinci. Já rozhodně ráda jsem. Víc mě spíš trápí sníh v dubnu...

Leslie: To jsi vystihla moc hezky. Přesně tyhle myšlenky se mi totiž honily hlavou. Líp než ty bych to už asi nedokázal popsat. Strašně rád bych řekl něco duchaplného, ale jestli tu má dneska někdo nasněžíno v hlavě, jsem to docela určitě já :-)
Díky za tvoje slova a za tvoje porozumění. Vážím si toho :-)

Vidíš, a já to v té písni s tím herectvím vnímala trochu jinak. Pro mě spíš jakoby to bylo o takových těch rolích, do kterých nás staví život sám, ale vlastně nás tam tlačí i společnost (např. otec/matka, manžel/ka, syn/dcera, nebo i třeba povolání...atd). Jakoby byl subjekt písně už tak unaven žitím, ale i tak je prostě nucen ráno vstát, dostat se do té své role (případně rolí) a hrát hru jménem Život. A taky v tom vidím takové to, jak člověka společnost vnímá v první řadě třeba jako manželku a básnířku, nebo otce a učitele, ale až pak teprve vnímá to, co ten člověk skutečně je (a to bohužel ne vždy). Z určitého hlediska každý člověk je i není lhář, protože i ten nejupřímnější člověk nikdy navenek nemá šanci ukázat vše, co skutečně je, ale jen zlomek, ještě třeba nějakým způsobem zkreslený...
Samozřejmě v té tvé písni je to o někom, kdo je opravdu nešťastný člověk, tam to nezní jako občasná únava ,.. ale spíš mi to připadalo o tomhle, než o vědomém předstírání a hraní her...

No, doufám, že to je alespoň trochu srozumitelný, já mám dneska nějak nasněžíno na mozku a nějak se mi vůbec nedařilo vymáčknout :-)

Jo a s těma stavama jsem myslela smutné stavy obecně... ale oni samozřejmě mají taky něco do sebe a rozhodně mají svůj účel. Navíc pak vznikají takovéhle skvosty...

Leslie: Díky za tak krásný komentář. Máš pravdu, je to takový dojem a zamyšlení nad tím, co občas vidím kolem. Já sám takové stavy opravdu nemívám. Jsem tak mizernej herec, že mě všichni okamžitě prokouknou. A to je vlastně asi dobře :-)

Já ti tu ještě nenechala komentář? Tomu se mi ani nechce věřit, když vezmu v úvahu, kolikrát jsem ji už slyšela. ;-) Je krásná. A svým způsobem hrozně smutná... tak moc, až to člověka tíží a trochu mu zůstane ležet na prsou i nějakou dobu potom, co ji přestane poslouchat. Možná proto jsem nekomentovala. Ten smutek je tam přitom tak nenápadně vložený, ale pomalu pomaličku se do člověka provrtá, hluboko pod povrch... je z toho znát i určitá únava životem, bezmoc... I tak je ale krásná... a je pravdivá, tak pravdivá, až se člověk trochu stydí, že to někdo dokázal tak trefně vyslovit. Přeju ti, ať takových chvil prožíváš co nejmíň a doufám, že jsi to vložil do té písně a ulevilo se ti. Já naštěstí takových stavů mám míň a míň :-) I když co já vím, možná to z té písně vnímám jen já a ty jsi to tak vůbec necítil, jen ses jen tak zamyslel a nebo zachytil nějaký dojem... tak snad tu moc neplácám :-) Každopádně je nádherná. A přidávám se k těm zájemcům o koncert, ale to tě asi moc nepřekvapí :-)))

Forma je taková všelijaká, některé momenty ale moc pěkné... a zrovna u tebe, nevím proč, mi to nějak vůbec nevadí :-)) Je taková milá, i když posmutnělá... Nevnímám v ní vyloženě bolest, spíš takovou nostalgii a povzdechnutí nad koloběhem života.

Pěkná miniaturka. Jen bych ji jinak rozčlenila. Aby ji čtenář nespolknul najednou, ale už ta forma by nutila čtenáře si ji vychutnat. Například:

Venku lehce krápe

mezi kapky deště
postavím tě
nahou
ať polije tě vláhou

Pak olíbám tvé tělo

Ty budeš křičet
"ještě"

... Ale to je jen můj subjektivní pocit a vkus, tak se nezlob, že ti do toho kecám ;-)

vanovaso: j.f.julián: Díky za zastávku a milá slova...

j.f.julián: ŽblaBuňka: Yana: Díky všem za komentáře! Ale vliv Krchovského nevím nevím, od něj jsem asi nikdy nic nečetla :-))))

j.f.julián: děkuji...

Amelie M.: Děkuji, Amélie. Nemít vous, bylo by patrné, že se rdím.:)
Jen krátké zamyšlení: myslím, že vlastně pořád píšeme na zakázku. Cizí nebo vlastní, v tomto případě je rozdíl jen v tom, že plním plán, který jsem si sám naplánoval.

tak je vidět, že umíš :) já bych asi na povel takhle nic nesložila, myslím tím, jako, že si řeknu "bajka", "sonet".. a už jedu :)

já myslím, že se ti tvá bajka velmi povedla.. osobně mě bavila, dovedla k zamyšlení.. a neskutečně se mi líbí tvé poučení.. aby něco takového člověk dal dohromady, to už musí něco v sobě mít..

tento díl mě opravdu bavil, díky za něj.. ;)

Krásná báseň.

Marnerin: Děkuji

Hezké.

Filozofii webu jsi pochopil rychle ale mohl ses uvést lépe, tohle tedy nic moc, není to ani vtipné ani dobře napsané

korálek: děkuji, já je vidím také (teď jenom v duchu) - je to totiž můj oblíbený obraz :)

jemné, vidím ty modré linky a stínování ))

Ignácius J. Reilly: děkuji, někdy člověk kvůli originálnímu rýmu zavítá i do zoologie

koiška: Děkuji, je moc příjemné číst komentáře na více jak rok stará díla. Také to rád dělám.