Amelie M.: ...já to tušil, ale nevěděl jsem, že "doma" - v Indii :)

Jiří Turner: intelaktuální rozhovory já můžu.. proto mě ta šokující zpráva o elvisovi vysloveně nadchla.. a přidávám k ní ještě svou dnešní informaci - i ježíš žije! ale nikomu to neříkej!!! :))

Amelie M.: Možná je to jenom tím ošklivým technickým výrazem :) ...tak to může být "zakázka" tvého podvědomí (nebo chceš- li duše) a pokud to, co napíšeš, zveřejňuješ, tak už vědomě či podvědomě vnímáš ty, kteří to budou číst. Myslím, že kdyby to bylo jen pro nás samotné, stačila by nám jen ta emoce, ten zážitek nebo sen. Proč bychom to psali?
To jsou všechno samozřejmě spíše pocity, takové intelektuální blábolení.:)
Ale abych nezaostával za jinými propagátory kvality a odbornosti na tomto webu, prozradím ti soukromě, že: Elvis žije! :)

Jiří Turner: k tvému zamyšlení.. jsem o tom dost přemýšlela!!! :))) musím říct, že.. já si nemyslím, že píšu na zakázku.. já jsem přesně typ, co to sází bez ladu a skladu.. jako, když si píšeš deníček.. i kdybych si tisíckrát řekla - zkusím napsat tohle a tohle.. tak to prostě nedám.. ze mě musí ta myšlenka vypadnout tak nějak sama o sobě.. kdy se jí zachce a kde se jí zachce.. většinou teda padá hodně v noci ve snech.. a pak se to blbě zachycuje.. :-/ :))

Zamila: tak tohle řešení mě nenapadlo :)))

Amelie M.: "Ježíš žil v Indii", tzn. že přežil své ukřižování :-) Psal o tom i náš Liška a další. Prostě ho včas sundali (neměl smrtelné rány), ošetřili a on pak ještě stihnul odjet ;-) na misii do Indie, kde je hrob jeho i Marie :-)

Zamila: už nežije? :)))

Singularis: tak tvé navrhované řešení by jistě nebylo od věci.. by se asi ulevilo více lidem :)) jen to převést do praxe..

Kdysi jsme taky zkoušeli vyvolávat ducha zemřelé hraběnky Thunové na zámku Choltice, ale asi nás bylo moc a i když Soňa vyloučila ty, co to znevažovali, zřejmě mezi námi bylo mnoho těch, co vskrytu pochybovali...I když Soňa byla krásná, něžná a uhrančivá bytost se zelenýma očima a blond vlasy, nesmírně citlivá a krásně bezprostřední. A byla od nás! :-(
Nj, rakovina je svinstvo. Na saspi je prima holka, které sebrala oba rodiče, tátu dokonce viděla umírat doma, když jí bylo 10. A je to ta nejbáječnější osůbka, co znám! :-D
Protože i já s ní mám zkušenost, měl ji táta a ve škole nám někdy v páté třídě umřel spolužák. Byli jsme mu na pohřbu...:-)

Bezvadná. Hrozně se mi líbí ten začátek :-)

Spíš taková poezie v próze než čistá báseň ... Každopádně je na tom ještě dost práce, no :-)

Leslie: Moc děkuju... víš, neskutečně mě těší zjištění, že tyhle pocity nemám sám...

Líbí se mi, jak je lehce erotická :) A přiznávám, že tak, jak to roztřídila Leslie, by to působilo ještě silněji .)

Leslie: Ano, ta voda smyje vše chatrné, ztrouchnivělé, nepevné a nepodstatné. Díky za tvé zamyšlení :-)

"a nebude to za bolest" ...

Nádherně doplňuje mé dnešní přemýšlení. Párkrát se mi to už podařilo, dívat se na svět očima ptáků... vlastně celkově mi připadá, jakoby vystihovala to, jak se poslední dobou cítím. Je mi velmi blízká. Opravdu nádherná. Moc se ti povedla.

Já mám právě ty tvoje zamyšlení, které si člověk může přebrat po svém, moc ráda... A tohle se povedlo. Připadá mi taková očisťující. Jakoby ta voda vše smyla...

Leslie: Děkuju :-) Taky jsem z toho teď trochu zklamanej. V sobotu jsem sel trávu a teď leží všude sníh. A všechno, co začínalo vykukovat ze země a vonět, se zastavilo. Snad to nebude trvat moc dlouho. Nemůžu se dočkat, až ty jabloně pokvetou :-)

Jestli něco dokážeme, tak přemýšlet nad tím určitě... ale dokážeme to opravdu rozpoznat, vycítit, kde je pravda? To už je tvrdší oříšek. Já se o to každopádně snažím (více i méně úspěšně), ale myslím si, že lidstvo obecně ještě čeká hodně tvrdých zkoušek, než se opravdu probere(me). Takže uniká, rozhodně si myslím, že uniká, a zrovna to, co je ve skutečnosti nejdůležitější... Pevně ale věřím tomu, že to má všechno svůj čas... a smysl.

Úžasné obrazy, tak krásně vyjádřené. Dojala mě. Provoněla. A zastesklo se mi po jaru, které už skoro vypadalo, že je tu. Snad už brzy.

Leslie: S tou růží máš pravdu, asi vážně nejde nebýt rád. Ale - dokážeme ještě vůbec přemýšlet nad tím, co to všechno znamená? Nebo už jsme tak otupělí a do sebe zahledění a zaslepení, že už nevnímáme, jestli nám třeba něco daleko nás přesahujícího neuniká?