První sloka je neuvěřitelná, celá je pěkná ;)

poll: Děkuji. :)

Na Tvůj věk hodně dobré, i když souhlasím s poznámkou J.T., že by se něco dalo ještě vylepšit. Je to podivná doba, kdy mladé dívky píší o nočních můrách a předem se bojí toho, co jim osud chystá. (A jiné třeba odmítají něhu, jak jsem si zrovna před chvílí přečetl!) Ale fatalismus není na místě! Vždycky se stane jen to, co v hloubi duše očekáváš a čeho se bojíš. A i když se to stane, můžeš to vzít jako tragédii nebo přijmout jako užitečnou zkušenost...:-)

Podivnej svět, kde muži oplývají něhou a dívky ji odmítají...
:-(((
Ale je to naše vina, že jsme připustili, aby nám vládli pokrytečtí necitelní zmetci, proti nimž je Quasimodo hotový Adonis, že jsme jim dovolili udělat ze světa takovouhle žumpu...

♣Je to tak realistické, až z toho běží mráz po zádech. Souhlasím s Yanou, že bys jistě uspěla v nějaké soutěži na tohle téma. Možná by si to měli přečíst ti, co tleskají americkým snahám rozpoutávat stále nových válek a neuvědomují si, že by to mohl být konec nás všech, veškerého života na Zemi...
♥Ale já osobně nejsem zastánce neustálého připomínání hrůz, které rozpoutali ti, co si taky říkali lidé. Život je tak krátký, že bychom se měli zaměřit na to, aby byl i díky nám hezký, pro nás i pro ty druhé!
☻A tak se snažím psát spíše o tom, co je na něm hezké, i když je mi vyčítána přílišná sladkost či monotématičnost...Chci po těch pár let, co mi možná ještě zbývá, být na druhé hodný a laskavý, šířit úsměv a pohodu, rozdávat drobné pocity štěstí a lásky - vždyť toho zlého je i tak dost! Prostě žít tak, abych mohl odcházet s úsměvem a i hrobník pro mne plakal...:-)

Moc pěkná básnička!.)

Vracím se sem často, je to nádhera.)

hezky to zní, video má taky zajímavé momenty (ta lampa!)

jen mi vrtá hlavou ten název... předpokládám, že je to jen o tom, že to slovo zní zajímavě...

Když žitím znaven na mech si sednu, opřu se o kmen a oči zvednu, vesmír se kdesi ve větvích ztrácí, hluboké lesy svébytnost vrací. To mám rád.

často tě čtu ale tohle je podle mého názoru zatím vrchol. Velice autenticky a tíživě podané. Díky.

Je to moc hezký! :) Zasněný, krásná melodie i obrazy...

proč?

u mne dobrý

aj mňa toto baví

tohle mi sedlo

Singularis: Děkuji za komentář. Uvažovala jsem o tom, jestli by nebylo lepší dát těm postavám nějaké jména, ale jednak se mi nad tím nechtělo přemýšlet a pak taky jsem si řekla, že mně osobně by se to tam moc nehodilo.
No a k tomu konci... Dá se říct, že ona ke svému muži pořád něco cítila, i když ho už možná milovala spíš tak ze zvyku (jestli není moc blbé tenhle výraz použít), ale ráda ho měla pořád. Zato s tou slečnou to nebylo vyloženě o tom, že by za ní hned přišla a řekla, že ji miluje. Spíš si tak nějak uvědomovala, že ji k ní něco táhne, něco, co nebyla schopná pochopit ani popsat. Pro mě osobně je duše víc než jenom něco, co lze ovládat rozumem. Takže ta poslední věta v podstatě říká: "Ještě pořád mi na manželovi záleží, ale ona je ta, koho chci a bez koho neumím žít."

Amelie M.: děkuji :)

Hlavně tu vůni trav úplně cítím.. :)

Singularis: Amelie M.: je tam žbluňk. Je to ten zvuk zavěšení Skypu. Vyznačil jsem to v textu, aby se to nelišilo.

Timothy A. Postovit: Děkuji Timothy, ten rytmus tam vskutku není úplně dopilovaný, ale je to vysloveně na prvomájovou "zakázku".