je drsná, ale líbí se mi, někdy to tak chodí, cítím to podobně, někdy je chtíč a vášeň nade vše...

slnečnica: Určitě nemusím :). Ale na druhé straně myslím, že se můžu zeptat, když nechápu. Dávám tím autorovi zpětnou vazbu.

Yana: Jééé, ďakujem, veľmi si to vážim. Tú báseň som už tuším čítala, ale rada sa k nej dnes vrátim. ;)

všímavá Orionka, pravda teď mi to taky vrtá hlavou, ale jinak má ta básnička moc hezkou atmosféru, malinko tajemnou a melancholickou

slnečnica: Hm, ale přesto tam tu bolest pořád cítím...

nakaženi
jsme si spolu
v hlavách máslo

drobky stolu
vyžebrali
naše ruce zmatené
světlo zhaslo - není času!

jsme si sami
obehrané téma žití
je v tom hlasu toužebném

otevřený konec vítán
vždyť začátek byl
pod žebrem

hm, je silná, tak jako ty to dokážeš, je bohužel depresivní, až chorobně, ale což právě z takových stavů nevznikají ty neemotivnější básně? jen dokáže to Slunečnice unést, musí, prosím přečti si moji báseň Čas zrání, teď ti ji věnuji :-)

hm, ta se mi líbí, moc, má nečekaný závěr a vůbec, celá je fajn

je příjemná a protože sny jsou nesplnéné touhy převážně(prý, asi podle Freuda :-D) sexuálního rázu, tak na mě také dýchla erotika

je to absolutní blbůstka, absolutní rým a absolutní pravda, trochu mi to připomíná nedávné Orionky dílo o tom panu Ale, takže je to pro chlapy absolutně poučné dílo

Orionka: musíš nutne všetko chápať? :)

Orionka: Momentálne iba ak tak sama so sebou. Už takmer pol roka som sama.

oslov radek: Ďakujem.

Proč mám z tvojí poezie pocit, že se v jednom kuse s někým rozcházíš? :)

Lenča: koiška: Devils_PIMP: Díky

Zvláštní, nevyslovená... Přemýšlím, proč schoulené. Nesedí to k žádnému příčestí. Jakoby tam byly dvě skupinky, jedna mužů a jedna žen. Takže asi orgie v zahradě antické vily :D

Já nějak nerozumím. Je to naposled... a pak najednou já a ty a otevřený konec vítán. Je to báseň o doufání v zázrak?

A pak JI zavraždím. Vraždíš tady češtinu :).

líbí

Zvláštní povídka. Na mě působí trochu nevěrohodně, na tento typ osudovosti moc nevěřím a taky mi připadá divné, že by hrdinka ve svém intimním životě tak rychle otočila, naráz, bez přípravy, bez postupného vývoje. Možná bych podrobněji popsala to svatební setkání, čím bylo tak výjimečné, že se mluví o nahížení do duše - tajemný pohled a veselé ďolíčky mi to neobjasnily. Samotné zpracování se mi líbí, umíš dobře popsat situace a atmosféru. A závěr mi naznačuje, že bude pokračování - je to tak?