Amelie M.:
Ano, smrt je někdy bolestivá zvlášť u dítěte a u toho i nepochopitelná...:-(

shane: možná roztají, vznesou se jako pára vzhůru, zase zmrznou a studí nás opakovaně na nose.. kdo ví :-))

tuhle svou mám moc ráda..

shane: sem tam se mi povedlo taky něco vyhrát.. třeba v soutěžích v rádiu.. cd karla gotta atp. :)) ale mám kamaráda, který dvakrát po sobě vyhrál auto u jedné firmy s bédou trávníčkem :D s odstupem tří let - tomu říkám štěstí :D

shane: díky za souznění ;)

shane: no, to poslední je jediná věc, co jsem si vymyslela :D ale tebe teda upřímně lituju :D

shane: jsem ráda, že se ti líbí :-)) můžeš kouknout i na autentickou verzi.. https://www.youtube.com/watch?v=HppwwRUOucA

koiška: jejda.. já úplně přešla tvůj hezký komentář.. :)) děkuju za něj!

shane: kdo ví, jak to je shane.. třeba to někdy rozklíčujeme, každopádně, je tohle asi jedna z největších bolestí, co lidé mohou v životě zažít.. ono někdy stačí si jen představit.. a už to bolí.. díky za návštěvu..

taron: děkuju ti taron za návštěvu a důvěru..

Je to takové mile něžné a sladce dráždivé, ale právě jen tak lehounce, nenásilně, aby i čtenář mohl uplatnit svoji fantazii...:-(((
Vždycky když čtu, že někdo cosi hodnotí jako obehrané, kýčovité etc...cosi se ve mně bouří! Vždyť to by pak i sama Láska byla obehraný kýč...Pro mne je důležité, jak to na mne působí, jaké to ve mně budí pocity a až teprve zkoumám prostředky, které ony pocity vyvolávají...
A tohle mi zní jkao mazlvá melodie plná Lásky, která souzní s naladěním mé vlastní struny. :-)
Bylo mi docela líto, žes nemohla na ten sraz do Prahy, protože jsi bezesporu zajímavý exemplář psance a tvůj záběr je veliký! I když samozřejmě těch lidiček, co bych rád poznal osobně, by se našlo víc! Některé jistě uhodneš...:-)))

Jo, to poslední se mi taky stalo! Pak jsem rozesmál pár lidí, když sem se hlásil: Haló, tady Impulsovi! Dokonce i když jsem volal sám a někam úplně jinam a z ouplně jiných pohnutek...:-)

Amelie M.: Každý, kdo propadl kouzlu inspiračních chvilek a poznal pocit "velkého stvořitele byť nepatrných věcí" a okusil radost z toho, že někoho zaujaly, pobavily či potěšily, ti porozuměl! Ano, člověk ztrácí pocit hranic a míchá skutečnost s fikcí, vytváří si svůj zvláštní pohádkový svět a rád do něj vpouští spřízněné duše...:-)

Amelie M.: Taky jsem to okdysi zkusil, když to začínalo a volání z pevné nebylo ještě tak drahé. Jako spojař jsem měl 120 impulsů zdarma, ovšem taky jsem se nakonec nedovolal, jen mne to vláčelo po všech možných hláskách...Ale vím, že někdy to počítalo už při přihlášení té hlásky, vyřizovali jsme takhle spoustu reklamací. :-)
Ale taky jsem i vyhrál, když jsem třeba volal vyluštění křížovek z nějakého časopisu. Celou tisícovku, za kterou se tehdy ještě dalo i lecos koupit...Jenže třeba na Bingo jsem měl skoro všechna čísla a nikdo mi nezavola! Zato jsem mohl mít 2 lístky na Spartu, když jsem správně tipoval její utkání, jenže mi nikdo nevyměnil službu a tak jsem to ukecal na prachy. Poštou přišlo 220 kaček a tak kluci dostali něco dobrého...:-p

Yasmin: děkuju krásně, to potěšilo!

Krásná báseň!

Půvabné, něžné...:-)
Doufám, že jen tak hned neroztaješ! A ještě mne napadá: Mají i vločky více životů, nebo je to pokaždé jen nějaká nová? :-)

I když člověk rozumem chápe realitu a je s ní do jisté míry smířen, smrt dítěte, které nedostalo ani šanci okusit život, se mnou vždycky otřese. pro mne je to až příliš sugestivní, výstižné a ukončené... Přístup Zam* nechápu! :-(
Když jdu rodičům na hrob, je na začátku cesty hrobka malé holčičky, snad čtyřleté, plno světýlek a svíček a jednomu je úzko z pomyšlení, že jí byla tak brzy odňata šance žít! Je-li cos nad námi, jaký je v tom řád, že vzklíčí nový život a vzápětí je násilně ukončen? Je to snad trest za karmická provinění duší rodičů či dítěte v jiných životech? Jak necitelné musí být ono "cosi", že místo aby vneslo řád již do života duší v 1. inkarnaci, trestá je za prohřešky z neznalosti řádu v těch dalších? :-(

Těm, kteří nerozumí žertu
vážnou věc nesvěřil bych snad.
Jsou nudní jen, ať táhnou k čertu!
Já milou změnu spíš mám rád.

Ten, kdo s úsměvem na svět shlíží,
kód moudrosti má v genech snad,
a tak bez stresů, bez obtíží
umí i trable spořádat...:-)

Lenča: Tic tac má dvě calorie! Kolik jich má tak tak? :-p

Kéž by všechny puberťačky psaly stejně. Nádherná:)