Nedopsaná:-)

To je jako když Krakonoš po těžkém a vysilujícím boji s imigranty zasedne ke psacímu stolu, nohy v lavoru, mokrý šnupfentuch na pali a píše svému zesnulému příteli von Trautenberkovi: ,,Když tu nejsi, s krajem se těším na peřinu..."

výborná
přišla právě vhod, dopiji sklenku a jdu spát. Určitě mě čekají příjemné sny.

naspal jsem ti pochvalu, ale zapomněl odeslat, tak to honem napravuji
dobrýýý

ta nekonečná mezera mi zprvu připadla jako cenzura tisku ;o)))

zase u mě boduješ

dobrý

;o)))

vanovaso: Lenča: Amelie M.: Nejdůležitější na tom dílku je ta mezera. Chtěl jsem jí vyjádřit svobodný prostor.
Díky vám všem.

milostná poezie z jiné planety. To se mi zamlouvá.

Mně se to líbí. Jen bych asi v první sloce čtvrtý řádek začal velkým "D", trošku se to nyní vmotává to předešlé věty a taky bych to oddělil čárkou, když už jsi to udělala i v podobném případě hned v počátku. Je to můj názor, ale jinak pěkné.

ach, krásná... včetně obrázku...zvl. poslední sloka mě oslovila...ne ne, celá je krásná, musela jsem si jí přečíst několikrát... :-)

Lenča:
Díky. Těší mě, že oslovila.

Timothy A. Postovit: Hekla je vulkán na Islandu a Garita (La Caldera Garita) je v americe. Mám tyto dva vulkány v hlavě už od dětství, měl jsem je ve své filatelistické sbírce a strašně se mi líbili :-)

Pěkné, je taková sametově exotické. Hekla La Garita - sopka?

jj, něco na tom rozhodně bude, naštěstí už dítě v nejútlejším věku si začíná prosazovat svoji individualitu. Ti rozumnější ho jen hlídají , aby se nedostalo do extrému. Ale co je vlastně správné? Každý jsme tu sám za sebe a přitom tolik lpíme na určitých konvencích, chování ,... sami sebe někdy popíráme, jen abychom mohli žít tam, kde chceme... nakonec , co jsou kompromisy, bez kterých žít nelze... hezké zamyšlení...

Zdá se, že prožíváš restauraci Lásky! :-p

Čarovná zahrada v srdci ti rozkvétá
a On v ní nejhezčí zdá se být květ,
Láska, co v srdci tvém dřímá již po léta,
do tvého života vrací se zpět.

Kéž i On pochopí, neťuká na čelo,
cože se zrodilo v hlavince tvé,
že plodů radosti zas se ti zachtělo,
když Láska vykoukla ven z věže své...
:-)

Nádherná, kosmická... :)

Opravdu krásné, s hlubokou myšlenkou. Díky za ni :)

:))))))

ten závěr mě smíchy oddělal :D nojono, příště si pán dá asi většího bacha, žejo? :))))

ano, i tak to může být.. při čtení mě napadá, že ten závěr může být i lehce jiný.. vzpomenou se zklamáním na to, žes nenaplnil jejich iluzi a zůstal svůj, někde, mezi tím vším..

přiměl jsi mě k zamyšlení kmotrove.. zajímavé dílko