nádherné vyznání ... ach...líbí ...))

Tom Cortés: Plzeňačka ! :-) Pár piv, to je u nás normálka :-) To se to pak hraje veřejně na klavír docela samo ;-) Spíš jsem dneska celá taková utahaná ... intelektuálně :-)

Zamila: Alko-holka!

Já vím, že to tak je, že si tam člověk vkládá právě rady pro sebe. Taková poezie se pak třeba ale špatně veřejně čte. A "oraz" si nedávej, jen piš, řada lidí se v tom najde :-) Nebo ty rady a náhledy prostě musíš ;-) víc zamaskovat :-)

Zamila: Lilit je vlastně ta temná, "hříšná" stránka ženské duše .)
Jsou to vlastně dvě krátké básně.
Díky za tvé postřehy :)

Zamila: Dám si chvíli "voraz" a přestanu moralizovat. Na svou chabou obhajobu přiznávám, že když to vymýšlím, vlastně komanduju sama sebe :D
Jó, ta poslední je na pohodu :)

Poslední strofa na mě působí lehce zmatečně, resp. její závěr - asi tam chybí sloveso, navíc tři jména jsou v básni pro lásku dvou už moc ;-) S tím rozumem se mi to ale líbí :-) Možná by stačila první strofa - nebo tu druhou obměnit. Každopádně si to ale zas určitě najde své zastánce :-)

Homér: No jó, někdo už nemusí... Ještě že mezi ně nepatřím - bych se ukousala nudou :D

Leslie: Lizzzie: Děkuji nejen za souznění :)

Tom Cortés: Já vim :-D Ale po včerejšim autorskym čtení poezie a následný zpívaný u piva nejsem dneska asi moc bystrej posluchač ;-)

Lenča: Děkuji, Jsem rád, že ti mohu navodit pocit nostalgie :0)

Inugirl: tak to mě jen těší, pokud to zapůsobilo, jak říkáš :)) díky za zastavení, zajdi zase :))

Sice zdrobněliny moc nepoužívám, ale tahle je krásňoučká...^-^ Líbila by se mi hlasová nahrávka ;)

Zamila: Díky za komentář, vážím si jej.

Honesty: Díky. Ale není mi 18 O.o To je jakási dezinformace :0)

Lenča: Děkujuu :)

Zamila: A já to ještě nazvu "Duše houslí" :D

Tom Cortés: Jo, takhle :-) O týhle duši vim, zbytek ne, no, dobře zametaforizováno ;-) I na těch dalších 10 čtenářů ;-) Asi mě tam dycky matou ty Tvoje ženský ;-)

Zamila: Je to báseň o jednom rituálu, co se léta provozoval (a někde ještě provozuje) u výroby houslí. Housle mají takovou dřevěnou část uvnitř, které se říká "duše" a podle jejího umístění se mění i zvuk.
Dříve platilo, že pracovníci obchodu vyřezali kus pod mistrovým vedením a potom opustili místnost a mistr sám umístil "duši", aby to obyčejní pracovníci neviděli.

Líbí se mi, ač nám v poslední době hodně sklouzáváš do takových moralizujících rad do života ... ;-) Poslední kousek je ale nejhezčí :-)