Taky mi to připadá kratší, což je ovšem jen takový relativní pocit. Nejspíš to bude obsahem té kapitoly. Když píšeš o dívkách, člověk se tak nějak zasní a na chvilku odpluje do svého světa. Tady mne nic nerozptylovalo od další četby. Děj se zdá být veskrze reálný! :-P

Paráda! Napadá mne, zda mohou mít kočky husí kůži! Protože já ji na chvilku měl! :-)

Vyvíjí se to zajímavým směrem...Já už jsem se chytl drápkem a dovolím si věřit, že sem přilákám i další, až to uvidí v tabulce aktivit. A až se chytí, určitě se jen tak netrhnou, stejně jako já! :-)

Zdá se, že jsem tu po dlouhé době jediný čtenář, ovšem ve vytrvalosti si nezadám s těmi přede mnou! I když na pc se texty opravdu tak nějak hůře čtou než z papírových knih. Ale zase má svoje kouzlo, že si člověk může přečíst, jak to vnímají ostatní, pokud se o své dojmy i podělí. A nemusím čekat na publikaci dalších pokračování, jen na mně záleží, kolik toho utáhnu na jeden zátah...:Myslím, že dost! -P

Připadá mi, jako kdybych dostal čokoládový adventní kalendář a snažím se krotit, abych nevzal útokem všechna jeho okénka. Marná to snaha...:-p

A hrome! Zatímco Máta natahuje na skřipec i své hrdiny, ty to činíš raději jen se čtenáři...Setkávám se tu i v komentech se starými známými, se kterými začínám sdílet stejný osud závisláka na tvém dílku. :-)

Hezky se to rozvíjí...Jako bych jel k mé vlastní babičce, jen z matčiny strany. :-)
Tu druhou neznám, umřela, když měl táta 12.:-(

Knihu Germinal neznám, ale tohle je fakt krásně napsané. Smekám! :-)

Moc krásná kapitola! Mám to jako Žblabuňka: Tvé vyprávění jakoby otevřelo deníček mých dávných vzpomínek, který se zdál být již navždy ztracen hluboko v podvědomí...:-)

TADY SE ALE DAJÍ NAJÍT VĚCI...

Ano, to je ta krásná Zima,
jakou už zřejmě nepoznáme...
:-)
A vloženo v den, kdy někdo, koho mám stále moc rád, slavil kulaté výročí...

Odkládám minulosti vlečku,
myšlenky prchnou do "nikam",
pohřbil jsem virtuální smečku,
ovečky své sám spočítám...

Dumám: Jsi sova či snad ptáče
co před jitrem se budívá?
Jak pohlížet mám na Sucháče,
v čas, kdy van jitro ovívá?

Přeji ti, abys dále úspěšně hledal a nalézal nejen v sobě nové roviny a když si opravíš jedno vztažné zájmeno na tvar příslušející danému rodu, nebude p.t. čtenáře nic rušit...:-p

Prokletí dnešní doby
životy naše zdobí,
uzavřen mnohý v nitru svém,
tak nějak smířen s osudem.

A prázdných láhví smutný sbor
pěje smůj majestátní chór,
z nejž na člověka padá splín,
memento smutné starých vin...

kekebreke: Co je špatného na dlouhýh větách? Každopádně díky. ;-)

Přiznám se, že i mne nad ránem lecos podobného napadá, ale to bych musel mít diktafon spouštěný hlasem, neotvírat oči a nepřevracet se na pravý bok. Jinak kdosi vždycky zmačkne pomyslné "delete" a zbude jen torzo vzpomínek, takové malé "přeludium...":-p

Raději ani neříkat,
co jednomu se žene hlavou...
Hranice, jak již mnohokrát
vzplane a oči v slzách plavou...

Trochu smutná rekapitulace dnešní doby...:-(

Co by na to řekl pan Freud? I když Jung by s ním asi nesouhlasil...:-)