Příliš se mi nelíbí, že to je politicky zaměřené. Jinak by se mi ta druhá báseň líbila. Ovšem v tak složitém světě v jakém dnes žijeme (a to i politicky), je dobře, že bereme do ruky raději krýgle. Rvát se kvůli něčemu, do čeho nevidíme, by byla nebetyčná hloupost. Nebo? :)

A42: Ano, mně se samotná myšlenka líbí a zaujala. Růže byly bohužel většinou jen nevydařenou investicí, a tak snad těší obdarované alespoň mrazákové vzpomínky. Báseň jemně plyne a rozhodně neříkám, že je špatná. Nemám příliš rád třítečkově otevřené konce s nějakým poločasovým určením, ale to je pouze otázkou vkusu.
Rád jsem s tebou zavzpomínal na své nešťastné lásky! :)

Já tu báseň vnímám jako nostalgii a možná i zklamání z nenaplněných snů. Zároveň však také touhu vzít do rukou otěže pro zítřky. Působí na mě velmi příjemně. Jen, pokud můžu… na konci by to „zatím“ mohlo být ještě odděleno mezerou, která by tomu dodala důraz… To je ale jen taková drobnost.

K těm růžím… Kdysi, snad v prváku na střední, jsem růži dostal. Někdo tenkrát zazvonil a když jsem otevřel dveře, ležela před nimi a spolu s ní i báseň. Docela mě to tehdy zaskočilo a musím říct, že příjemně. Nacházel jsem pak ve schránce další básničky a pod nimi vždy jméno Karolína. Pak se ale odmlčela, možná poznala jiný objekt svého zájmu. Kdo ví…
Nerozuměl jsem tomu, proč mi na sebe nedala číslo, nebo aspoň nějaké znamení, jak ji najít a vlastně... dodnes tomu nerozumím, protože jsem žádnou Karolínu ve svém okolí neznal a neznám. Podezříval jsem tehdy spolužáky a kamarády, že si ze mě dělají srandu ale aniž bych je podceňoval, myslím, že takové básně by dohromady nedali a i kdyby… dřív nebo později by se k tomu přiznali. A tak pro mě Karolína zůstala navždy záhadou. Ale pěknou…

Tak nevím, zda patřím ještě do kategorie chlap. S touto příhodou jak z červené knihovny asi už moc ne :-)

Je to rozhodně nejlepší báseň, kterou jsi zde vložila. Je upřímná, dá se z ní vyčíst konkrétní pocit a má i momenty u kterých se čtenář rád pozastaví. -Parodie. Samozřejmě bych si přál, abys ty zajímavé obraty a myšlenky zhustila na úkor vypovídání se, ale to třeba půjde až časem.
Téma mi příliš sympatické není. Hledá výmluvy ke svému současném stavu k minulosti, kde pouze vyčítá. Je to jen černá nebo bílá a svět takhle nefunguje. Vztah je společenská smlouva, ze které lze vystoupit, když má člověk vůli.
Přesto z takového díla plyne ponaučení, že si člověk vždy musí ponechat svou osobnost a svobodu a z nikoho se nesmí posrat, ať tlačí sebevíc.
Těším se na dnešní kousek.
S.

Na této básni se mi líbí pasáže, které jsou autentické. Zajímavé spojení vonět jako prosinec a vůně vanilky a tabáku z prstů. To je verš, který dává tomuto dílku nějaký charakter. Pro mě bohužel po hříchu jediný. Bohužel nám prší venku a v každé druhé básni a i jinak to pro mě není ani konkrétní dotknutelné, ani hravě poetické.
Je to hezký pár, ale chtěl bych ho na ulici od ostatních rozeznat. S.

Skvělé je na tomhle psaní to, že je to popsáno tak (alespoň pro mě) realisticky, že mám tendenci ten příběh prožívat s naší hlavní postavou. Nemůžu říct, že by se mi podobné záležitosti v hlavě nikdy neodehrávaly...člověk nemá co ztratit a přesto je tak těžké dokopat se k té odvaze.
Oriončina poznámka s čajem je přesná, ale není to zas tak závažná kaňka, dejme tomu, že už měla postava dopito.
Je to pěkný obraz vizuelní i myšlenkový. Pihy bych měl rád i napravo. Braní si nepoužitých cukrů je zajímavý osobnostní rys postavy. Alespoň u takové, co má strach, objednat si rum.
Dobré! S.

Nádherné obrazy. Moc se mi líbí :)

jo :(

výstižné

Tak držím Honzovi palce. Někdy i v životě to může dopadnout jako v pohádce.

Devils_PIMP: Popravdě, je to přes rok starý kus, který bych možná napsal dneska lépe, včetně toho konce :D Ale jestli to dalo inspiraci, tak jsem jedině rád :) A děkuju za komentář ;)

Švestky jsou lepší. :-)

Díky moc. potěšil jsi mne. Taky si neskromně myslím, že se mi to docela povedlo.

Mam rad tyto konce - ono neni lepsich koncu pro horor - pravda je ze me naoadl diky tobe takovy namet na psycho horor ... Podobneho smeru :)

Je zima - tudíž opět aktuální téma. Letos jich je dvojnásobný počet, tedy i dvojnásobný řev.

Ja, ja. Francek rehabilituje. Snad budu moci napsat nějaké fajne pokračovani.

Anotace vazne zastinuje dilo - bohuzel (a my dva se pochopime) uz davno nestaci mit, čagan, kůsu nebo palici... Nas narod davno radej zmlkne jen aby se neco neto...

Krásné :)

slnečnica: Děkuji, Tvého komentáře si cením. Vědomé bezvědomí- právě tak vnímám stav, při kterém se člověk vědomě uvádí do pomyslného bezvědomí, kdy se pokouší nevnímat do hloubky alarmující skutečnost. Raději se s ní pokouší sžít a ignorovat ji. Možná je to hloupá myšlenka, přesto jsem to tak cítila :)
A svobodnou zemí je zde nezvyklé prostředí po rozchodu s majetnickým člověkem.
Ještě jednou děkuji :)

Dobré to je, naozaj vydarené, ruší ma tam akurát spojenie vědomého bezvědomí. Najviac sa mi páči začiatok a piata strofa. Nesúhlasím s myšlienkou, že zem je slobodná, lebo zem sa rokmi stala otrokyňou ľudstva, ale to neber ako výčitku smerom k Tvojej básni, iba ako poznámku na okraj. Beztak som ovplyvnená včerajšou nočnou diskusiou, kde sme rozoberali túto otázku a padol aj názor, že ľudstvo je vlastne vírus, ktorý zničí svojho hostiteľa. Späť k Tvojmu dielu: Báseň mi o. i. pripomína literárnu predlohu k filmu 9 a pol týždňa (film som nevidela). Celkovo si atmosféru udržala po celý čas, čo pri takejto téme zrejme nie je jednoduché, takže fajn. Rozhodne ma zaujala a... vitaj medzi nami! ;)