Psavec: Amadeo´´: Děkuju. Mám radost. :-)

Skvělá báseň, dávám palec nahoru.

Napadla mě parafráze jednoho našeho moudra: Kdo si chce plácnout, mouchu si vždy najde. :-D
A umělecká díla je třeba chránit. :-)

Stojíš si za slovem, paráda.

Moc hezká.

Líbí se mi.

I'm sorry, but most of your tea poems are not my cup of tea.

ŽblaBuňka: Díky.

Nikytu: Tenhle kvákot se mi moc líbí.

ta_malá: Díky, maličká :-* :D

slnečnica: :) děkuji za milý komentář, jsem ráda, že oslovila.

Mně se líbí, já na takovej styl jsem:)

Velmi pěkná... Tato báseň mě zaujala ze všech, které jsi tady vložila zatím nejvíce a moc se mi líbí. Už není tak rozvětvená a košatá a přijde mi, jako bys tady hledala ta jediná správná slova, jak to vyjádřit a našla je. Když člověk použije mnoho slov, ještě to neznamená, že toho řekne více. Mnohdy je to právě naopak.
Puero má s velikostí písma pravdu, asi bych ji také trochu sjednotil. Nicméně pro mě je zatím tato báseň jednoznačně Tvá nejlepší a jsem zvědavý, kam se bude Tvá tvorba ubírat dál…

ioreth: Ale áno, vnímam tam tú bolesť, cítiť ju tam poriadne, čo však nie je výčitka iba konštatovanie. Poézia je aj o bolesti predsa, rovnako, ako život sám.

Amadeo´´: děkuji za zastavení a komentář :)

Krásna!

To já když učím hru na kytaru, jsou to někdy pěkné nervy :-) Ale je pravda, že pak to stojí za to a ani nevíš, jak rozumím, co jsi tím chtěla říct. Ten pocit je ale opravdu asi nepřenositelný...

nemám slov... už je založená ;)

A je jenom na nás, jak ty vystřelené šípy pojmeme a jakou jim dáme tvář. Pěkné...

Takéto asociácie v Tebe vyvoláva Hannibal?? Žartuješ, však?