Tato úvaha mě příjemně překvapila, našel/a jsem v ní dokonce i několik myšlenek, které mě ještě nenapadly, přestože o tomto tématu také občas přemýšlím.

Myslím, že hlavní "ingrediencí" vnitřní samoty je absence sdílených hodnot (resp. lidí, s nimiž ty hodnoty sdílíme). Zažije ji třeba ateista, který se z nějakého důvodu ocitne na bohoslužbě v kostele, dívka s femininními zájmy, která studuje v jinak čistě chlapeckém kolektivu, či transvestita přes den v puritánském společenském prostředí. Účinnou zbraní proti ní je sdílená náboženská víra; většina náboženství nabízí dostatečně pestrou množinu hodnot a ideálů v kombinaci se skupinovou identitou.

V podstatě je tak vnitřní samota důsledkem demokracie. Ta by nebyla možná, kdyby si lidé nemohli zachovat i menšinové názory; tyto názory je pak ale vnitřně odcizují od většiny...

Zajímalo by mě, zda a do jaké míry tyto pocity (pocity samoty) vznikají ve virtuálních světech s realistickou počítačovou grafikou (např. Second Life či různé MMORPG). Tam je totiž kontakt lidí (resp. jejich avatarů) mnohem snažší, ale současně i (vizuálně) mnohem bližší realitě.

Určitě v úvahách na toto téma pokračuj. :-)

Zavřete oči, já odcházím. Jen pro ten dnešní den...

tichý souhlas

vždycky je naděje a to mám rád...

Pajalord: Mám husí kůži. Drž se chlape.

Nevím proč, ale když jsem si přečetla začátek, vybavil se mi Erbenův Vodník. Vlastně mi to celé z nějakého podivného důvodu Erbena připomíná.
No, každopádně mě to dostalo. Představa žáby jdoucí po špičkách je tak mile absurdní... Vážně nádherné.

Pěkné, takové trhané... Zvláštní atmosféra.

estetickalasicka: děkuji! Moc mě to těší :-)

Homér: thanx

Mamka: Nazývejme věci pravými jmény. 'Nepotřebná'

Very good!

Vím, že je to smutné a bolí to ... Na druhou stranu Ti tohle prožívání, ta opravdovost a snad i snaha o to, aby tahle báseň byla opravdu (už díky babičce) dobrá - je opravdu moc dobrá, je to Tvá nejlepší báseň.
Drž se ...

Jedna z Tvých nejlepších básní - obsahem i formou ... Vážně pěkné a procítěné. Rosteš :-)

To je tak, když otevřeš báseň, kterou jsi ráno přehlídla... a ono ti to sedne. Do momentální nálady, do rozpoložení...
Strukturu hodnotit nebudu, to ponechám jiným.
Mě sedla dokonale. Děkuji :)

V tomhle stavu je všude, a přece chybí ten "opravdový" dotek... Je blíž, a přece tolik chybí...
Nádherně vyjádřené pocity.

Zní mi až mysticky... Super :)

Fajne hrátka :)

Má cosi do sebe, líbí se mi :)

Jsem ráda, že pobavila. Možná bych ji mohla přejmenovat:

Manifest za záchranu tečky za větou v poezii.

Pěkně syrově surová.