Ty seš takovej rošťák v sukni a je to dobře. Není to póza, to je z toho poznat. Je to hodně svobodomyslné, jen ošklivý gramatický rým tropil/zkropil v pointě mi to kazí. Ale jinak prima.

PS: přechodníky jsou super, pravidla najdeš na netu.

Téma úvahy mi připadá zajímavé. Poetický styl mi trochu ztěžuje čtení, ale současně mě vybízí k přemýšlení, takže to určitě nebyl špatný nápad.

Myslím, že knihy ovlivňují náš pohled na svět tak, že nám umožňují překonat nezbytnou omezenost našeho sociálního okolí a seznámit se s názory dávné minulosti či lidí, s nimiž nám nebylo dáno se setkat. Dítě z neúplné rodiny může v knize nalézt chybějícího rodiče, nebo dokonce i samo sebe. Vězeň v ní může najít svobodu, spisovatel se ve vlastní knize může setkat se svým dávno zapomenutým já bez vzpomínkového optimismu. Připadá mi až na škodu, když do tohoto podivuhodného komunikačního procesu vstupuje fantazie, když se knihy světu vzpírají či před ním utíkají, místo aby ho rozšiřovaly a hodnotily. Tím, že nám knihy pomohou pochopit dávnou minulost, umožní nám uvědomit si i současnost, protože není snadné pochopit jakoukoliv dobu bez srovnání s jinou.

Snad jsem tu úvahu správně pochopil/a.

A co když nenecháme vlaštovky odletět a ony zmrznou s námi...?

Souhlasím s A42.
Zajímavá myšlenka. Vlaštovky ve mně evokují jaro, naději a štěstí. Prohloubila si jimi tu hloubku, do které podle tebe upadneme, když se na "stará kolena" pokusíme odletět na jih s nimi... :-) Působivé a deprimující ;-)

Moc se mi líbí! Text i hudba. A opět, je tu o čem přemýšlet. Dobrá práce, pane. :-)

Amadeo´´: Tvé pozdravení mě moc těší a hodně si ho vážím. Děkuji :-)

Yana: děkuji :-)
mám pocit, že jsou tu jen samí "hodní" lidé, co se snažín najít vždy to dobré a o tom, co jim vadí, taktně mlčí ;-)

Amadeo´´: Dík. A když dojdou fixy, budou pastelky, tam je barev spousta. :-)

Asi ještě nemám právo o tom přemýšlet a přesto.. přemýšlím. Báseň ve mně zanechala zvláštní směs pocitů. Od tísnivého smutku, přes naději, až k jakémusi neurčitému nadhledu mezi řádky.

Celý život se připravujeme
na to co přijde
a pak se divíme

Přitom je to tak jednoduché
nenechte odletět vlaštovky

Tohle jsi napsala krásně. Asi nikdy nejsme tak úplně připraveni...

Moc pěkná… Někdy mám ve slovenštině problém porozumět některým slovům a spojením, ale přesto ji mám moc rád. Tady jsem rozuměl všemu :)

Yana: Možná, že ta nejistota je právě jeden z těch pohonů, díky kterému jste těch 29 let stále spolu.. Ono se to někdy nezdá, ale funguje to i naopak. I drsní chlapi někdy tuto vztahovou nejistotu pociťují. A myslím, že je to tak dobře. Jakmile má člověk něco jistého, většinou si toho přestane vážit...

Asi bych opakoval, co už řečeno bylo, tak zanechám u této zajímavé básně jen malé pozdravení :)

Hezká, líbí se mi tou mnohobarevností. Krásně si kreslíš :)

Nikytu: Amelie M.: Yana: vanovaso: To mě moc těší a mám radost, že se Vám líbí, snad se mi tu lehkost podařilo aspoň trošku do básně promítnout. Děkuji za zastavení a milá slova, snad nebude vadit, že takhle dohromady...

Jen se přidávám k ostatním, krásná...

Tma, kouty, tma, je temná tvoje básnička, čtu pozpátku o Šazim, zase musím vypíchnout ty obraty a nápaditost

Je něžná jako kvítečky třešní a jarní větřík, co je po kraji rozfouká, tak neuchopitelná

Já ji nenechala odletět, ani jsem neletěla na jih :-)

Yana: To jak mi došly ty barevné fixy. Ale přejdu na pastelky a bude... ;-)
Dík za zastávku.

Je to zajímavě podáno a asi i moudře a s vtipným názvem. Jen, promiň, ale přece Ti ještě není sto let, není na stáří trochu brzo?

No, je barevná a přitom šedá, pěkné

Krásně křišťálové. Jo, vyvěštit se asi nic nedá, ale stejně to zkoušíme... :-)