A42:
Veršotepec roztoulaný
nová místa poznával,
snad i verši těšil dámy,
sobě pro potěchu psal...
♥Nu, jeden rád poslouží! :-P

Líbí se mi ten nápad, velice zajímavé na představu. :-)
Jinak mi to připomnělo jednu soudtrackovou píseň od Tove Lo - Scream My Name. Řekla bych, že má podobný motiv...

ŽblaBuňka:
A hele!
Miláček místních dam
přispěchal ke mně sám...
:-)

korálek: A to jen dobře, ne? :-)

Nádherná a smutná, a přesto i smířená a odhodlaná jít dál... To vše tam cítím.
Moc se mi líbil obrat "zaplétám kvítí do prstýnku z bytí" a také ten jemný náznak přerodu "slepá ... cítím ... vidím", prostě ten posun, vývoj. Co bolí, to přebolí. Zase bude líp, nebát se věřit. ;-)))
Píšeš opravdu krásně.

Za mě klidně celohit. Napadité obrazy a dobře to jede. ;-)
Teda snad jedině mi to trochu drnclo - co spíš "chytit a nepustit"?

vanovaso: Zamila: To jak mi semínko přilétlo do klávesnice. Díky za zastávku. ;-)

puero: :-D :-)

Dobré a chytré, na Tebe pozoruhodně neobvyklé téma, líbí se mi :-)

Až na třetí strofu je to moc povedený a originální, to by šlo :-)

To je ale pěkný a poetický :-)

Zajímavě originální nápad, to by šlo ... :-)

Hezký nápad :-)

Lasak: děkuji a jsem ráda za úsměv... ;-))

Že by návrat roztoulaného veršotepce?

Hodně povedné. Dokonalý zvrat :)

Pěkně hravé a mě tedy vykouzlilo i malý úsměv přečtení posledního verše :) Povedené dílo

ŽblaBuňka: děkuji za zastavení...

Tomu pocitu rozumím, odpověď neznám... Pěkné

:-))