Předmluvy doporučuji psát až nakonec. Pokud to píšeš předem, nazval/a bych to spíš "záměr". Tou "nemocí s ředěním krve" myslíš hemofilii? ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Hemofilie )

Yasmin: Tvůj komentář mě strašně těší. Zažívám podobné pocity u tvých básní. Škoda, že se tu už dlouho žádná neobjevila... Moc děkuju :-)

Cuk: Děkuji. :-)

fun fact: už si s tou osobou tykám :-)

Zaujalo mě to dějem. Je příjemná změna (oproti ostatním zamilovaným povídkám), že je děj nepředvídatelný a nejednoznačný. Věřím, že se tak člověk v podobném vztahu cítí. Co se týká psychické stránky postav tedy za jedna.

Jméno hlavního mužského hrdiny doporučuji sprostě ukrást z nějaké ne moc známé literatury nebo vylosovat. Víc stejně napoví reálie, takže třeba Škvorecký postavy z reálných předobrazů "míchal" (jako dva předobrazy v jednu postavu).

Jinak ta hrdinka se jmenuje "Solveig"? V tom případě bys asi měla i jméno pro povídku.

Musím souhlasit s prvním komentářem. Velmi intenzivní... a bolestné, to já ráda...

Trefné, bolestné a zároveň překrásné :)

Idara:každého názor :)

Singularis: Mockrát děkuji. Taková zpětná vazba pro mě hodně znamená a beru si ji k srdci. Sice jsem začala psát už před sedmi lety, ale ještě jsme nic nedokončila, neboť jsem s tím nikdy nebyla úplně spokojená a věděla jsem, že potřebuji odborné oko. Proto jsem také tady :)

musím přiznat, že často něco dělám, píšu a vytvářím s tím, že si automaticky myslím, že všichni ví, jak to myslím... hrozný zlozvyk a musím se naučit dívat se na věc i očima jiných. Díky.

To on je tam opravdu navíc, nevšimla jsem si toho, i když jsem to po sobě četla nesčetně krát :D

jména moc nepoužívám schválně, jelikož je to povídka úzce inspirovaná tím, co se mi stalo, tak nechci, aby si s tím někdo z blízkých něco spojil a nevěděla jsem, jaké jméno dát mužské postavě :D

Čekala bych, že popis umývaní vlasů začne být po chvíli nudný, ale tady se tak nestalo. Taky v tom vidím spíše ženskost :)

Povídka má podle mě jasný děj a povedené charaktery postav. Vše mi připadá věrohodné (na první vztah, včetně návštěvy kina), což se o řadě jiných podobných povídek říci nedá.

Nevím, zda se to do tohoto žánru hodí, ale víc by se mi líbilo soustavnější používání jmen. Kdyby to byli dva gayové, byl by docela zmatek v tom, kdo co dělá. Také by se mi líbilo, kdyby ten film byl nějaký skutečný film (komedie k zamyšlení je jeden z mých oblíbených žánrů a znám jen málo takových...) a víc se prolínal s vlastním dějem povídky a odlehčoval ji. Takto to působí dojmem, že ani jeden z nich ten film vlastně skoro vůbec nesledoval a nezajímal se o něj.

Líbí se mi, že žena po cestě domů vzpomíná na každý okamžik schůzky a přehodnocuje ji, to dělávám také. :-) Zajímalo by mě, co ji provokovalo chovat se vedle něj jako dítě. Snaha odlišit se?

Pobavilo mě "No ženě holt jeden muž nestačil." V podstatě tak říká "Já jsem jí nestačil, ale naivně doufám, že tobě stačit budu." :-D

"Vytáhla si láhev a lehce se napila. Pak ji postavila na zem vedle jeho židle. Nedošlo mu to." - Zajímalo by mě, kolika procentům čtenářek/ů dojde, co mělo muži dojít. To si měl tu láhev vzít a vypít, aby se už vůbec neměla čeho napít? Toto by chtělo vysvětlení.

Líbí se mi ty ženiny ambivalentní pocity: těší ji, že má ve vztahu navrch, ale současně ji trápí, že muž je tak nechápavý, že mu nedokáže nic vysvětlit; a cítí lítost, že se vzdala příležitosti navázat první heterosexuální vztah, ale současně si uvědomuje, že muž z ní chtěl mít jen "plyšovou hračku" na objímání, líbání apod. Připadá mi to příjemně absurdní.

"Chvíli ji tak držel a on ruku zahříval." - To on je tam zbytečně.

A také nerozumím větám "Pokud toho byl dotyčný hoden, nestalo se nic. Bylo to něco jako důkaz, že udělala chybu." Pokud se nic nestalo, když mu řekla o duchovnu, znamenalo to, že udělala chybu? Jakou chybu?

Ještě chválím vyznačení retrospektivy kurzívou a doporučuji příště oddělovat přímé řeči do samostatných odstavců; lépe se to čte, než když je přímá řeč uprostřed dlouhého odstavce.

Cuk: Děkuji za komentář.

Jednou z věcí, které se v těchto povídkách snažím vyjádřit, je i můj způsob myšlení a k tomu takové odkazy nezbytně patří, protože různé knihy, filmy a seriály jsou pro mě významným zdrojem různých asociací a názorů. Jsou lidé (byť vzácní, např. já), kteří se na základě takových odkazů na některé odkazované dílo opravdu podívají a jistě pochopí, co tou zmínkou bylo míněno. V jiných podobných dílech mi právě takové odkazy chybí.

Celkově se mi styl psaní líbí, je to čtivé, nesedí mi tam ale občasné odkazy na osoby/seriály/pohádky apod. přijde mi to trochu z jiného soudku, nehodící se podle mě k tomuhle stylu psaní i když pro tebe tam určitě mají svůj smysl.

každý je youtuber či lovec selfie na sociální síti nebo cpe na literární weby blbý básničky...

líbí

Sokolička: Díky, slečno! To víš, hudební textaři se od rytmu a metra prostě sotva jen tak oprostí. :)

Ano, ano, ano, přesně tohle je styl, který ráda čtu, který mi je blízký. Ten závěr je skvělý.

"zůstal klam
v nahém křiku"

Moc pěkné.:)

Osobně dávám přednost volnému verši. ALE! Tady musím udělat výjimku, protože se mi to moc líbí. Velmi příjemně se čte, líbí se mi obraty.

Eleanthir: Trošku jsem si chtěla pohrát se čtenáři. ;-)