No jo, když ony jsou ty rýmy hodně křečovitý.

to formátování mi při čtení trošku vadí, ale jinak jo, hezká věc, o pomíjení, jak řekla korálek, taková kulatá s nádechem zenu, ale českého zenu podpořeného filozofováním zahrádkáře

Tom Cortés: Tak to jo, akorát to tak z původního komentu vyznělo. Ono 'nesmí' je silné slovo a já nemám puristy ráda :D

casa.de.locos: Není méněcenná, jen je potřeba s ní obratně zacházet. Nejsem ani prudérní, ani purista. jen mám radši, když autor dokáže emoce předat zajímavým obratem, než tou nejsnadnější cestou.

Tom Cortés: A je proto méněcenná, má být vykázana z poetického slovníku, portože není nutná? Poezie není nutná, to coc hceš říct básní můžeš zformulovat do postulátu, ale báseň píšeš proto, aby to čtenář nejen pochopil, ale cítil, a vulgarity jsou asi nejsilnějším vyjádřením pocitu, protože vlastně nenesou žádnou výpovědní hodnotu, jen ten emoční náboj.

casa.de.locos: Pak je vulgarita jakousi berličkou! :)

Tom Cortés: Nemusí ztratit výpověď, ale třeba jen důraz na určitý bod. V normální mluvě taky vulgarita nemá moc sémantický význam, jen zdůrazňuje, a většina sdělení se dobře obejde i bez zdůraznění a zachová si svůj význam.

casa.de.locos: Tak, že ta vulgarita bude hrát. Že když jí dám pryč, text ztratí výpověď.

Tom Cortés: No jo, ale jak poznáš důvod?

casa.de.locos: Však přesně to říkám: proč ne. Pokud je to odůvodněné a má to v textu místo, patří tam leccos.

Poslední strofa je jediný, který se mi líbí.

Tom Cortés: A proč ne? Kdo jsi ty, abys říkal, co se v poezii smí a nesmí? To je na čtenáři, ne? Co Bukowski? :D Není účelem poezie šokovat, nebylo účelem beatniků šokovat? Co Zdechlina?

já tu Severku stejně někdy musím poznat, pro vědu

casa.de.locos: Ostatně, do poezie patří u vulgarity a hovna, ale nesmí být nikdy samoúčelně, aby jakoby "šokovaly" :)

podle mě sakra do poezie nezvratně patří, protože vyjadřuje, a někdy je ho třeba, a poezie není jen ó milovaná tvé oči jsou jak hvězdy a tvé prsy jak dvě kůzlátka gazelí jenž v bílém lilijí se pasou, jak si někdo může třeba myslet i v dnešních osvícených/ozářených časech.

tohle řečeno, myslím si, že by tomu možná víc slušel volný verš, nebo bych aspoň opustila rýmy za každou cenu, takhle některé kousíčky působí šroubovaně a to ubírá na síle sdělení, které je u tebe jako vždycky z hloubky a do hloubky, a studené a čisté jako podzemní voda.

(použila bych "proč neopouští mě ten pocit" a "já se sama sebe bojím" za nevím bych dala čárku, ale to je spíš pocitové)

Ačkoli je slovo "sakra" krajně nepoetické, dodává celému dílu osobní až procítěný nádech- čtenář se dokáže do pocitů autora lépe vcítit.

Líbí se mi. Asi proto, že moc dobře znám ty pocity ... A začátek mi málem zněl jak ta pínička "zhasněte lampiony ..." - ta je nej :-) A máš to i rytmicky a rýmovaně hezké. "Sakra" mi sice nepřijde moc poetické, ale chápu, že někdy je ho třeba ;-)

V takové krátké básničce je toho řečeno tolik, také ráda vnímám ten koloběh a to, že i bez mé malichernosti by tu nebylo to po mně, takové jaké to je. A proto miluji stromy, ty co vysadil můj muž, ty co tu rostli a vysadili je moji předci, bez nich bych tu nebyla já a ani ta zahrada...

No a mě se se zase ten závěr líbí moc, to první sloka mi přijde trochu překombinovaná, možná by celá básnička potřebovala úpravy, nevím, ale myslím že tam jsou hezký obraty a že časem to cítíš, že je to tam a když bude múza a budeš psát vypíšeš se, líbí se mi to. A nemá se jmenovat předjaří?

To mě zaujalo jelikož na psychiatrii pracuji, no řekla bych že takhle by to byla procházka růžovým sadem, nevím, třeba je tohle tvoje prvotina a máš nutkání psát, tedy piš, ale zatím to úplně nepůsobí