Je zajímavé, že přes chtěnou kritiku se ještě nikdo neozval.
Nevím zda mě opustilo jaro a s ním i touha se pářit, ale prostě ta báseň na můj vkus postrádá lehkost atmosféru kvalitních erotických básní. Co se týče vylízání kornout a prýštění šťávy, jak z pomeranče (což mimochodem ta věta mi upřímně nedává v tvém podání smysl) jako jo něco to do sebe má, ale v momentě kdy jsem na to narazil, tak to ztratilo veškerou lehkost. Zřejmě to dělají slova lízat a šťávy... doporučuji kouknout na Amadea popř. něco kvalitního snad má i Nowiš (dvě možná tři).

Lasak: ta grafika mne napadala na x způsobů, přičemž "nosná konstrukce" by zůstala stejná.. zvolila jsem ten nejjednodušší, nepopírám.... díky :)

Chápu to, vidím to v tom, ale dost nezřetelně. Je to nápad dobrý ae grafické provedení je nedokonalé, i když chtěl bych to tvořit sebe ;D

Topovka :3

líbí se mi...

wau

korálek: Díky! Měla taková být. Zdá se, že už zas ujíždím na romantické vlně. :-)))

Pohádková a něžná :-)

Líbí se mi ... zejména zvýrazněná pasáž ... oslovila.

ŽblaBuňka: díkes...

Orionka: Díky moc.

u mne za 1 ;o))

Líbí se mi ta myšlenka v pozadí, že žena je květinou. A vodu je potřeba očas vyměnit, nebo aspoň dolít. Třeba to kytce pomůže :)

taron: Pod závojem dokonalé princezny - teda samozřejmě s výjimkou mojí ženy :D - obvykle bývá dost vymeteno. No jo, no, jednou na to holt někdo musel přijít :-)

kmotrov: Teď úplně nevím, jestli je to dobře, nebo špatně :-) Měl bych to zjednodušit? Proč?

Nebásník: děkuji ...

děkuji za přečtení a názory ..Láska je život sám ,jeho podstata ,Láska má mnoho podob a forem ,pokud nic nemilujeme nebude nás nic bolet ,pokud cítíme bolest pak proto že nám na něčem záleží ,nejsme lhostejní ,něco či někoho milujeme - tedy žijeme ...v životě jsou věci,chvíle ,časová období které bolí ale bývájí důsledkem něčeho krásného ,hlubokého ,důsledkem naší podstaty ...ergo kladívko - i bolest je průvodním jevem Lásky ,což ale není Défétismus ,naopak... bolest,strach nebo dokonce ztráta nejen že neneguje její příčinu - Lásku - ale povyšuje ji na skutečnou podstatu života a dává mu smysl ....

Cítit bolest znamená milovat,
ta bolest je vetkaná v duši mé,
druhému sebe zcela dát ... naposledy i poprvé.

Nikdy ten cit přeci nekončí,
i po smrti člověčí dál trvá,
vyrytý je navždy na duši,
září jak po dešti duha.

Bolest je protkaná láskou mojí,
vždyť milovat znamená o druhého se bát,
ten kdo ji nikdy necítil,
neví co je milovat.

Stejně mám nejraději komentáře k básním, tam se člověk doví tolik úhlů pohledu a hlavně kolikrát i takové, které by ho nenapadly, : Takový de facto dětinský styl, ale plný barev, tvarů, drobných detailů, fantazie a života. Ha, ha...to jsem si zase něco přečetla. Bože, proč nemá den 48 hodin, abych tu s vámi mohla být pořád.
Báseň zase, na první pohled jakoby nic neříkala, na druhý neříká stále nic, ale po přemýšlení od rána :-) jako píše DDD, pak spousta věcí napadne a vlastně ukáže cos chtěla vyjádřit - jo, člověk má zklidnit, pak je schopen se ve svých pocitech a zážitcích nějak vyznat, problém bývá v tom, když se nevyzná ani za největšího zklidnění, pak vznikají ty nej básně - něco jako chtěl vyjádřit Homér, prostě, donutí - li báseň k zamyšlení, pak splnila účel, za mě palec nahoru :-)

aou..., fíha, první sloka a spadla mi brada, u další ani nemluvě, pocit? No, tuto báseň pochopí jen člověk, který má v sobě básnické střevo, kdo je básnické dřevo (já třeba hudební) tak neví vo co go. Tím netvrdím, že já to vím :-)))