VKate: Děkuju moc :)

úžasná! :)

Ta předložka "do" se asi ocitla osamocená na konci verše omylem, že jo?
A věta "jsem tomu rád" mi nezní česky, ale možná nerozumím, co jsi jí myslel.

Závěr je moc povedenej, ale ty otázky jsou v básni otravný... Přitom v Tobě něco je, teď si s tim ještě víc pohrát ;-)

Homér: :-D Teda Houmre :-D

Já nevím, ale mně to přijde jako jedna z nejlepších věcí, jaké si kdy napsala. Ale možná je to i tím, že tohle je stylově můj šálek čaje ;-) Ty obrazy i refrény se mi líbí...

kmotrov: v podstatě se na to díváme podobně, díky za komentář, potěšil :)

Pravda pravdooucí, ty květiny opravdu za to položí život. :-)

Takže tě prstí a líže, to můžeš chodit s holkou...

NoWiš: Stále opakuješ předpoklad, že jsem tu metaforu nepochopil, což je trošku namyšlené. A ano, lafetace může být opření pušky o hradbu, nebo muškety o vidlici, ale slovní zásobou tady nejsi ve vrcholném středověku.
Ale budiž, nechme lafetu lafetou. Jestli chceš konstruktivní kritiku:
Nerozumím, proč je jeden z veršů najednou rozlomený na dva řádky, když je stavbou stejný jako ty předchozí, které nejsou. Pokud by na tom místě byla pointa, dávalo by to podvědomé zastavení smysl, tady ho nevidím.
Rým "nocí-v bocích" je poněkud otřepaný (haló, Mandrage), stejně tak prakticky jakýkoliv rým na "oči". Myslím, že do výbavy mladého básníka nepatří, ale to je na uvážení každého, jestli mu to za to stojí.
Dále, chtělo by se to rozhodnout, jestli používat interpunkci, nebo ne, a jak nakládat s verzálkami, ne to nějak splatlat vše dohromady.

Nakonec, abych se vrátil na začátek tvého komentáře: Poezie JE slovíčkaření. A kdybys mi tak zarputile netvrdil, že tě nechápu, tak už jsi mohl mít pokoj.

Netuším co je lafeta, takže mě to při čtení netrklo, ale Tom Cortés má pravdu - se slovama u niž si člověk není jist významem se musí opatrně. Zasvěceným pak krvácí oči.

PS: Zdravím zelenou zahrádku.

Tom Cortés: a není to trochu zbytečné slovíčkaření? Ale když už ti to přijde jako nepřekonatelný problém, tak první lafety pocházejí ze 14 století a byly to jen statické žlaby pro střelné zbraně. Lafetace může ostatně být i opření pušky o hradbu. V každém případě je to vyjádření hlubšího pocitu nejistoty a touhy po nejistotě svého kata. Touhy po milosrdenství. Ukázka beznaděje. A v okamžiku když víš, že lafeta je určena k upevnění střelné zbraně, ať už třeba jen děla a ne pušky, tak ti dojde i ta metafora. A jen tak pro jistotu, když do své básně něco napíšu, bývám si jistý smyslem. Takže ač jsou tvé faktické znalosti obdivuhodné, mohl by ses spíše otevřít významu. Jinak nějakou konstruktivní komplexní kritiku bych snesl. Náhidné výkřiky stripkovitych informací už mi moc k ničemu nejsou

Skvělej nápad. Jinak za každým koncem musí něco začínat. Takže je to nekonečný koloběh. Pokud by za něčím začínalo nic, které nic nevystřídalo bylo by to nic nekonečné, takže nekonečno určitě existuje. Filozofové by ti řekli, že nic se dá definovat jen poměrem k něčemu. Můj oblíbený Alan Watts by ti nejspíš řekl, že skutečná je jen prázdnota, nesnaž se to pochopit. Za pojem nekonečno lidé schovávají to co je mimo meze lidského chápání.

Moc pěkný, ale každej flám jednou končí, jde o to přežít i kocovinu.

...která ale moc nefunguje ve chvíli, kdy se lafeta u pušky vůbec nepoužívá. To je problém s používáním slov, u kterých si nejsi jistý smyslem. Polovina lidí nebude ani vědět, co je lafeta, druhé to bude připadat jako nesmysl, když mají lafetu spojenou s dělem nebo kulometem.

Tom Cortés: je to metafora třesoucích se rukou a nejistoty střelce

Lafeta se používá i u pušek? Já měl za to, že je to jen záležitost větších zbraní.

Ježiši, to je ale krásný... Tohle kdyby mi někdo napsal, tak mu dam i to srdce z perníku ;-)

korálek: děkuju! :-)

Parádní, moc se mi líbí , tleskám ! :-)