Amelie M.: To je právě otázka. Hodnotíme text, takže máš pravdu, že je v podstatě jedno, jak to autor myslel. Důležité je to, co napsal. Text je však málokdy jednoznačný a interpretace se rozhodně může lišit. V tomto konkrétním připadě chápu odstavec tak, že nevyléčitelně nemocný má nemoc jako součást svého já, musí ji přijmout a snažit se i nadále mít co dát. Solidarita není vyhrazena pro nemocné. Neznamená to druhému nepomoci, musíme si pomáhat, ať už jsme zdraví či nemocní.

upřímná báseň o tom, o čem možná přemýšlí a sní občas každý z nás.. já aspoň jo.. moc se mi líbí..

Amelie M.: Rádo se stalo :0), Jj. s tím hrachem (a vlastně nejen s ním) to vidíme dost podobně...Těším se, co na svý pouti ještě objevím ;)

škoda, že se neopíral raději o nějaký klacek.. ta francouzská hůl tu hloubku ve mně prostě zabíjí :))

tady není co dodat.. skvělá miniatura :)

tak to mě pobavilo :) v krátkosti, ale za mě velmi dobré

.. připomíná mi to ty občasné boje uvnitř nás samotných.. jako bychom se chtěli pohnout někam jinam, ale buď to nejde.. nebo nemáme jednoduše odvahu.. co z toho je sebelež? velmi mne oslovila předposlední pasáž..

pilgrim: musela jsem si to v rychlosti pročíst, i když v zásadě si pamatuji, o čem ta úvaha byla.. můj postoj se totiž ani po těch letech nezměnil.. :) a co si myslím teď? myslím si, že nemá cenu házet na zeď hrách.. a proto jsem s tím přestala a snažím se věnovat tomu, co má opravdu cenu.. děkuju za zastavení :)

Amadeo´´: nezkazil.. ta báseň je smutně krásná.. tuhle tvou polohu mám ráda.. umíš to citlivě uchopit..

šedivá skálo, možná by se ti každý vyhnul proto, jaká jsi.. přesto dokážeš být i místem naděje.. po každém moři plují lodě..

nádherná věc..

Amelie M.: S tím vzpomínáním máš naprostou pravdu, tak nějak to samo přichází a člověk se tomu neubrání. Tak, snad jsem Ti básní příliš nezkazil náladu… Děkuju moc za zastavení!

Amelie M.: Řek bych, že problém není v systému, problém je v lidech. Je to něco jako boj s větrnými mlýny. Co bys řekla po dvou letech ? Lepší nebo horší ? No nic, to jen tak, úvaha...Dodnes vlastně nevím, jestli má smysl zasahovat do něčeho, co je víceméně předem dané. No možná už jsem tím věčným bojem dost unavenej a taky to možná vidím dost pesimisticky, ale vnitřně souhlasím, to zas jo.

Tohle je hodně silná báseň… U tvé poezie mě naprosto dostává, jak vykreslíš krásnou myšlenku nebo obraz a hned vzápětí jej naprosto shodíš něčím, co nečekám. Pravda, někdy se to tak úplně nepovede, ale někdy to má neuvěřitelnou sílu, jako právě tady. A líbí se mi, že si ta báseň na nic nehraje, nepředává žádná moudra, není v ní ani kousek patosu a přesto život vystihuje přesně takový, jaký je...

.. tahle nádherná věci mi málem unikla.. a to by byla velká škoda.. mám pocit, že ses poslední dobou nechal trošku svést vzpomínáním.. i přes tu jeho lehkou bolavost, je krásné......

Nikytu: Díky, že jsi četla...

Meluzina: klidně reaguj, zajímalo by mne, jak se to dá pochopit "jinak".. pokud to vnímám špatně, ráda se nechám vyvést z omylu..

jinak myslím, že jedna věc je, něco nějak myslet a druhá věc je, nějak svou myšlenku podat.. ne vždy je to ve shodě.. proto považuji za důležitější její podání - to je to, co máme před očima, ale do opravdových pocitů druhých těžko pronikneme, ať jsou lepší či horší než to, co vyplouvá na povrch.. je to stále jen naše představa, deformovaná naším viděním toho druhého..

nicméně, z toho, jak singularis znám si myslím, že to prostě podal/a tak, jak to cítí, naprosto bez příkras.. není člověk, který si na něco hraje, jen některé věci možná vnímá odlišně.. a nemusí v tom být zlý úmysl, i když na mne osobně ta pasáž zapůsobila dost negativně.. ale třeba se mýlím..

Nikytu: Děkuji moc za zastavení a komentář...

Původně jsem chtěla reagovat na komentář Amelie M., neboť uvedenou pasáž chápu trochu jinak. Nicméně raději nechám reagovat autorku/autora, neboť sama/sám nejlépe ví, jak to myslel/a, pokud je to vůbec důležité... To jsem se do toho zamotala. Takže za sebe velmi oceňuji schopnost prožívat i tuto nevšedně všední situaci a nechat se vést k zajímavým úvahám, jež vedou hlouběji. Vždy jsem měla problém nějak profitovat z výchylek a komplikací na své životní cestě, až s věkem se učím se z nich učit...

Líbí...

mně ta tvá mimorealita dává docela smysl.. parádní ;)