Miro Sparkus: tak to mě opravdu těší, já tu báseň osobně asi dost podcenila :-) díky za komentář..

Orionka: Amelie M.: Já vidím naději, dokonce i tu falešnou (A co je to vlastně falešná naděje že ? ) veskrze pozitivně. Umožňuje nám prožívat a číst sami v sobě, navíc nám vždy dává sílu popojít o kus dál a nezůstávat stát na jednom místě. A jak píše Orionka i když ta naděje není naplněna a zpětně někdy bolí, zanechá v nás, ať tak či tak, něco pozitivního a hezkého, to je nesporné. Když si tak čtu ty básně tady na psancích, některé by bez naděje (byť i nenaplněné) vůbec nevznikly. A už to samo o sobě stojí za to ne ?

Tak ta je hodně pěkná :-), i když kratší, tak moc povedená. Až jsem ji přečetl hned třikrát a to vážně málokdy dělám :-)

no, ve spoustě složitějších věcí se dá najít i něco hezkého.. pokud tedy chceme

ty dráty mohou v člověku evokovat cokoli.. osnovu, teskné brány.. je to na fantazii každého z nás, jaký příběh si tam dosadí.. prostě tam sedí..

Zamila: Jsem si toho vědom. Díky za zastavení.

Zamila: Aha, mně to tam nevadí, ale děkuji moc za upozornění :).

Birtiri: Jakože buď "doufám v dotyk", nebo "toužím po dotyku" ;-) Aneb vazba slovesa s předložkou ;-)

Zamila: Doufáš po dotyku? Nějak nechápu co je na tom tak netradičního, děkuji za komentář :).

Má to něco do sebe, každopádně dobrý nápad. Jen ten rytmus, jen ty rýmy... Závěr bezva :-) Celkově kvalitativně hodně nevyrovnané strofy.

Tohle ovšem má něco do sebe, jen by to chtělo i cosi hlubokého navíc, aby to nepálilo jen samým klišé...

Obávám se, že spojení "doufáš po dotyku" neexistuje ;-)

Orionka: no.. to už je na diskusi, která by se dokázala asi pěkně zamotat :) .. já myslím, že trpět nadějí se dá i v přítomném čase, zvlášť, pokud se k ní upínáš a přesto vnitřně cítíš, že v tomto případě je to stejně k ničemu.. ale říká se přece - neztrácej naději, tak to tedy děláme, neztrácíme naději, protože, co by, kdyby.. :)

Amelie M.: Tomu rozumím, špatně jsem se vyjádřila. I když je naděje jenom falešná a vlastně ti ubližuje, v té chvíli jí netrpíš, to až ze zpětného pohledu.

casa.de.locos: Díky za příspěvek. Taky mi krev připadá lidská a ne nechutná, jak tady zaznělo. Obecně moc nerozlišuju nízká a vysoká témata, spíš jde o zpracování. Vulgární báseň se dá napsat klidně i o pomněnkách... a naopak.

Orionka: no jasně, je to o snech :) jinak nesouhlasím s názorem, že naděje je jen pozitivní věc.. někdy se natolik utápíme ve falešných nadějích, že prošvihneme to podstatné, co se děje v nás nebo kolem nás..

mahdal: Je to tak, diskuse fakt zajímavá. Což je dobře, ne? :)

Jestli to dobře chápu, pak i druhá sloka je o snech. A zní to, jako bys na ně byla naštvaná, že ti nedaly to, co sis od nich slibovala. Ale trpět nadějí se mi tam potom nehodí, naděje je pozitivní. Když jsi sny poslala někam daleko, možná trpíš spíš teď než dřív... jsem zmatená a uvažuju asi zmateně, promiň.

Z housenek bývají motýli. A ti pak letí pryč. Ale líbí se mi ten netradiční obraz, housenku si s láskou obyčejně nespojujeme.

Mám z ní příjemný pocit útulnosti.

Formou mi to připomíná spíše scénář filmové scény než povídku (až na to "povídali si", to ve scénáři být nemůže).

Ale téma je mi blízké a ta situace mi nepřipadne divná, spíše jen pro lidi dosud nezvyklá, protože v minulosti nenastávala nebo jen velmi vzácně. Je to v podstatě jako potkat filmovou či literární postavu, případně známého interpreta, ale slavní lidé jsou už na paparazzi a podobné jevy zvyklí a mají kariéry, kterým to neuškodí. Běžní manažeři ale nejsou zvyklí, že jeden večer zhlédnou v kině film o nějaké osobě a následující odpoledne je ta osoba na pohovoru žádá o práci (a je to určitě ona, protože údaje z jejího životopisu se shodují s tím filmem). Takové situace v minulosti neexistovaly, ale možná se začnou stávat čím dál častěji, protože i docela obyčejní lidé se v čím dál větší míře stávají filmovými či literárními postavami, které hrají určitou roli, majíce diváky/čtenáře.

Navíc, politici a podnikatelé anonymitu na internetu nechtějí podporovat, protože podnikatelé na identifikaci uživatelů vydělávají (vždyť jen kolik webů používá cookies...) a státu zase pomáhá rozkrývat organizovaný zločin. Je také nezbytným předpokladem, aby mohly fungovat např. e-shopy či elektronické bankovnictví.

Ale nechápu ten konec s flashingem.