Lasak: Díky moc… geniální je ale myslím hodně silné slovo :)

Umouněnka: Ani nevíš, jak jsi mě tímto komentářem potěšila a omlouvám se za zpoždění mého poděkování, taky sem už nakouknu jen při chvilce. Tvých slov si velmi vážím a jsem rád, že mé básně na Tebe takto působí...

hmmmm
libi se mi to

pamatuji si jede lykovec tam u nas pod siveckymi loukama
kdyz se slo na Jarniky od hotla Ruzin, vetsinou neslo minout ...

to uz je taky davno

Ta fotka je něco... a ta báseň... popravdě mě trochu překvapila. Už jsem od Tebe víc věcí četla, ale bylo to něco úplně jiného...
Tohle je super... ale jinak než jsem u Tebe zvyklá :-)

Hanulka: Tady můžeš hodnotit každého doufám. Dokonce s hvězdičkou, tak to díky.

Mohu-li hodnotit - tak 1* za verše a zdařilé foto. Díky !

SSS: Tenhle keřík, co si to dneska takhle drze a nezlomně v mrazu dával, bude mít bobulky. Ale prý stačí i trošku kůry požvýkat. Fotka byla ostrá, ale zmenšením je z toho růžová žížalka. Na českou přírodu, je to fakt síla. No, rulíku stačí taky deset kuliček a je po trápení s láskou;-). Dík.

Pecka, pecka! Akorát nechápu ty kuličky..

I mně se moc líbí, i když je za ní schováno mnoho kdoví čeho.

Četl jsem to do: Bůh... Kdo nazývá Boha parchantem umírá v bolestech a především - nemiluje. Hodně štěstí.

Ginnare: Mrzí ma to, nechcela som otvoriť nejaké Tvoje vlastné bôle, je mi úprimne ľúto, ak Ťa ranila... :(

bolí a bolet bude... dlouho... vím to...
zasáhla... bylo to snadné... v tomto směru jsem snadný cíl...

i mně se moc líbí... :-)

no pěkný, fakt, věnuj jí to, moc se mi líbí jak je příjemně čtivá a tak akorát vzrušující

proč nemáš odvahu, mně se líbí

začátky tvých básní vždy vtáhnou, pak se začínám ztrácet, ale jo ten styl ti prostě nikdo neodpáře

Ginnare: Znáš to - co tím jen chtěl básník říci... hlavně mě bavily ty časové smyčky, jestli se dá něco, co už se stalo, zase odestát nebo ne. Milé, že ses pustila do úvah. ;-)

A42: cítím smíření... v jistém slova smyslu.
Pocit křivdy, hluboko zakořeněný a nejspíš i časem odvátý nebo spíš pískem zavátý... neviditelný, přesto stále existuje a žije si svým životem.
Smíření s tím, že vyřešení, či "omluva" nejspíš nikdy nepřijde...
Chtít něco vrátit... otočit čas... neříct... nenapsat... Bylo by pak něco jinak? Možná... spíš ale ne...

Tak to cítím já :-)
Snad Tě to alespoň pobavilo...

Ginnare: Díky! Tak fajn, napiš, co tě napadá, aspoň zjistím, co čem to třeba je. ;-) Text si stejně žije většinou svým životem.

už Ti nebudu psát, že se mi to líbí. Opakovala bych se a to je nuda...
Co kdybych Ti raději psala pocit, který to ve mně vyvolalo? Bylo by Ti to k něčemu?
Pochopitelně zcela reálně hrozí, že mé pocity nebudou mít s Tvou myšlenkou pranic společného, ale viděla bych to jako zajímavý experiment...
Co Ty na to?

Přeji pohodový den :-)