Dickens:
Děkuji. Byla to úžasnej pes. Užili jsme si s ní dost, byla velice silná osobnost. Ale neskutečně nás všechny milovala a celé ty roky nás byla připravena chránit před čímkoliv a kýmkoliv. A i když poslední rok a půl už měla dost špatnou diagnózu, předčila všechna očekávání a stále s námi byla. Takovou měla vůli, byla to bojovnice. Nikdy na ni nezapomenu.

Mlčeti Zlato: Ginnare:
Držím se, vždycky. Jako jediná z rodiny jsem byla doma a hlídala oba naše psy. pro Dolinku už to byly poslední dny a já jen čekala, který bude ten poslední... Udělala jsem s ní poslední výlet a pomohla jí do jejího ráje... Už jí je dobře. Jen ta bolest zatím neutichá, chybí mi. Byla to jedinečná, milující bytost. Myslím, že jí ještě pár děl věnuju. Znám spostu lidí, co za moc nestojí a co zklamali (a klidně i kvůli malichernostem). Ale pes je pes, jeho láska je ryzí a věčná. Vždy vás bude mít rád a brát takový, jací jste... moc mi chybí. :-(

Když spánek nepřichází musí letadlo znova vzlítnout a opakovat přistání a netlačit přitom na knipl.A vyndat podvozek,postel je krátká ranvej.Vypni motor a jsi tuhá jak špalek.Nikdy se s tím neper,klidně znova vzlítni. Třeba ke hvězdám.

Co pes, to desetileti,jejich jména vymezují náš růst.Náš vztah se postupně prohlubuje.Jejich památku jde uctít vždy jen dalším mezníkem v podobě spojenectví s dalším čumákem v kombinaci s hltavě upnutým zrakem k Vám,psímu bohu či bohyni.Truchlit jen do uložení pod zem.Poslední pohlazení,utřít rozmazaný oči a opět poskytnout sobě průvodce...jinak samozřejmě upřímnou soustrast.Kdysi mě to dávalo hodně zabrat.

Přirovnat lidi ke stromům a kytkám je fajn, protože jde většinou o neutrální vztah a naše vyspívání,zrání se podobá růstu.Když k tomu přidáš ,že stromy pumpují svými kořeny vodu z hloubky k povrchu,aby podpořily mladou vegetaci pod sebou,je jasný co máme dělat v zahradě našich životů.Jednak jsme podporováni a zároveň dokážeme býti prospěšní mladším ratolestem.Hezký postoj ,děkuji vstřebám.

Sebastián Wortys: Připravil/a jsem verzi se zvýrazněním jako zápisek: https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=5914-osudovy-syzygos-sl
ova-a-puvodci . Pracoval/a jsem s nimi tak, že jsem si všechna slova napsal/a na papír a prostě z nich začal/a vymýšlet příběh. Ani jsem se nemusel/a moc vracet a opravovat, což u mně někdy nastává.

Jsme národem dikobrazů geneticky upravených navíc schopností chameleóna měnit barvu.Naučil jsem se tyto nectnosti vnímat jako možnost osobního rozvoje a to v tom smyslu,že překážka je vždy příležitost se něco naučit.Přesto někdy slova bolí tak jako žihadla,avšak včelař žihadlo setře a víc se v tom nevrtá.

Mlčeti Zlato: A co když umřeli?

Hezká mini.

Jak se podíváš na Sirius, taK si vzpomeneš.

Ginnare: Díky za koment.

Ginnare: Ten konec je o tom, že předci byli taky takoví. Děkuji za alternativní pokračování. Já to viděl naturalističtěji, tak jsem si to nechal pro sebe.

Bloudili dolinou
zdolali vršky
a mezi řádky
přišli o svršky
zbloudilí nazí...
:-)

Je to mile hravé... ten závěr mi trochu utekl, ale to je můj problém...

Bondy se tetelí. Jen když jsou veselí...

Navštívil jsem Plzeň poprvé nedávno a musím souhlasit s Mlčeti Zlato: ty zlaté kašny mě nadchly. Taková odvaha zoufale chybí třeba Olomouci. Nu a nejlepší na Plzni je most Magora Jirouse, ten cením opravdu velmi :)

Ginnare: Tak to ti dva v mojí básničce asi stojí k sobě zadky :D. Moc děkuji!

mám ráda takové "zoologické příměry"... povedlo se... :-)

PS: když dikobraz stojí k Tobě čelem, nehrozí Ti ostnaté nebezpečí... jsou chlupatí a mazliví jak drsnosrstí jezevčíci... však když se k Tobě zády otočí... prchej, co Ti jen nohy stačí... :-D

Oouha. Super.

Jako kolemjdoucí oceňuji odvahu něco tak výrazného na náměstí umístit. Jestli to je nebo není případné, estetické ukáže čas a železná košile. Mí drazí Plzeňáci nehudrejte na novoty a nadále se dobře starejte o kvalitu piva. Jste v tom nejlepší :-) (Jan z Rokycan)

a tak píše do Třeboně
ať mu pošlou štiku za ně

Veselé to ranní čtení. Přeji krásný den :-)