Nebylo...

Supr

Jen k té včele na obrázku,trubec životem zaplatí za lásku.To co něho s matkou spojí.už od královny se neodpojí.Z jeho oběti vznikne plod,květy pak udatnému rytíři vzdávají hold.Jak poučné...pánové!! vzlítněte a konejte.Však ženy tvoří svět a my PÁNI- jsme,byly jsme a budeme vždy koneckonců jen jejich synové -děti. včelař

docela se mi to líbí, jojo.

...a fakt jsem se zasmál. Bezva.

Ta první část. Úplně se mě dotkla, až mě píchlo.
Moc hezky popsané .. díky :)

Ginnare: Rozhodně nechci, aby Ti došla slova a neobávám se, že by se tak skutečně stalo.
P.s.: Já vím. Zajímalo mě jen jestli placatá nebo kulatá, kde je konec a kde začátek, co nad námi a co pod námi (to kvůli tomu nadiru), abych mohl dělat chytrého. Dávno vím, že uprostřed je lidská duše a ta je vždycky sama. Jen třením těl se dá tu a tam té samotě ulevit.

Ginnare: Teď se stydím já... a taky pychnu a to není dobré.

Mlčeti Zlato: myslím, že mi došla slova. Stydím se... namaloval si můj obličej na červeno... myslím, že mi hoří i uši...
Sotva vykoktám... Děkuji...
PS:
Ptolemaios věřil, že Země je středem... ;-)

Mlčeti Zlato: máš naprostou pravdu... tedy až na ten "prostor mezi pěnou a tekutinou". Tvůj ohromný básnický potenciál je cítit jak z Tvého díla, tak z komentářů... komentářů nejen mých děl...
Tvá slova jsou... jak to říct... jako motor... nebo jako šťáva pro ten motor... dodávají energii a za to jsem Ti nesmírně vděčná. Protože energie je něco, co mi zrovna teď chybí... síla vstát z postele, fungovat v práci a nebo prostě jen dýchat...
Děkuji :-)

Poslední "dluh". Měl jsem několik věcí v záložkách, ke kterým jsem chtěl něco napsat a tato je aktuálně poslední. Nejprv jsem se nechal strhnout a jal se vyhledávat Ptolemaiovskou kosmologii, ale pak jsem se na to vykašlal. Vím, že je to o něčem jiném. Jen jsem toužil víc a víc rozumět. Hlavně proto, že duše rozuměla a rozum zatoužil vyhledávat blechy. To jsou ovšem blechy psí... Otevíráš Pandořiny skříňky s lehkostí, jako bys louskala papírové ořechy. Pokaždé se trochu škrábneš a ta krůpěj krve kápne na to, co zrovna vyhřezlo. Děsíš svou otřevřeností a uchopením pravdy duše. Píšeš o věcech, co bych si nepriznal ve tři v noci za zavřenými okenicemi a dusící se pod izolací peřiny (kradu z balady z hadrů).

...a měl bych.

Nemilosrdná kritika jindy ;-)

Ginnare: JO. Taky mě to vzalo.

Já si to naprojektoval někam asi úplně jinam. Do kusu ulice (Moskevské) před Tesco, ale expres. Úděsné místo mezi fízlárnou, chrámem, křižovatkou a fabrikou. To všechno se tam mohlo stát a to všechno tam mohlo někoho napadnout. Škoda, že ne mě. Třeba bych s tím slavil úspěch. Tvé verše mi sáhly někam zpropadeně hluboko a nemohu to setřást a asi taky nechci. Trochu mě varují, že jsem jalovej povrchní vůl. Tak děkuji. Fakt dobrý.

Bych to s tou vnímavostí nepřeháněl. Ti, co ji fakt mají tak zbytnělou, jsou už dávno v blázinci. On nakonec, každý je jenom člověk. Hříšná nádoba s neuhasitelnými touhami a zároveň opatrný hlídač ohně, aby nevyhasl a s těmi rozpory musí nějak přežít. Někteří z nás mají to štěstí, že to umí vypsat. Třeba jako právě Ginnare. Já to snad aspoň umím utopit někde v prostoru mezi pěnou a tekutinou ;-)

Aspoň jednou se takto propadnout do hloubky a nemyslet. Jestli někdo nejde, jestli mámnařízenýcho budíka, jestli jsem něco v práci neposral a nevyhoděj mě, jestli... Bledá závist.

Nikdy nejsi zcela pryč. Můžeš uplést z hovna bič a HIJÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ...

Yana: děkuju Ti :)

Hezky, hele je tam spousta míst co mě fakt zaujaly, jdu jí číst znova

kopanec reality a za všechno může slon :-) Taky to mam ráda, bezva

Možná se to teď nezdá, ale tenhle stav je vlastně fajn, hlavně jsem si fajnově početla, mam to taky tak občas :-)