Myšlienka pekná, má cit, ale...
nemôžem si odpustiť kritiku. Báseň má isté pravidlá, okrem rýmu, mať aj určitú melódiu. Čítam, ale napriek tomu, že slovenčina je sama o sebe melodická, melódiu lásky k očakávanej neteri, nepočujem. skúste si báseň nahovoriť, zavrieť oči a vypočuť, to musíte precítiť ten súzvuk slova veršu a melódiu rýmu.

holka.přes.ulici:
Jo, každý máme nějakej. Než začne být tak těžký, že se nezvedneš z postele... :)
Děkuju za nakouknutí.

Ginnare: Já už ho nevnímám. Naučila jsem se s ním žít. Děkuju. Moc.

Lasak: Jo, já mám zas ráda Skřivánky na niti.
Mi ty texty vyběhnou samy a pak už s tím většinou nehnu. Slova jsou pro každého stejná. Záleží na tom, co zrovna žiješ. Neumím si vymýšlet, píšu svůj kostrbatý život... :)
A děkuju. Jo. :)

holka.přes.ulici: Dickens: AndersA: Mlčeti Zlato:

Je to jenom útržek staré básničky, ale pořád platný, a děkuju moc za komentáře.

oslov radek: Děkuju.

Souhlasím s komentáři níže, hrozně krásná a hrozně bolavá (též si nejsem jista - můj smutek?)

Líbí se mi. A tak nějak k ní tíhnu. Už asi jen proto, že jsem na ten pocit, když jsme ještě nedávno s někým těch pět metrů od sebe také sedávali, ještě úplně nezapomněla..

Teď si řeknu o ukamenování :D Pro mě osobně průměr. Může za to nejspíš ohraný obraz "viset na tenké niti". Popravdě naposledy jsem slyšel zajímavou verzi něčeho takového od Thesssinky, což může bý tak 4 roky zpátky. Ono je to dnes složité. Některé věci jsou klišé pokud se nepojmou nějak originálně.

Málo slov, ale obraz vykreslily nádherně.

Pekné, ale...
rušilo ma hrubé písmo v "priamej reči", podľa mňa kurziva urobí viac a nezatláča pritom ostatný text do pozadia.

trepanace údivem

Hm, Sára unesie dievčatko a čo bude ďalej? Tá neistota...
chytia ju a dievčatko vrátia k rodičom? Alebo Sára ju v klame vychová a...
Môžme voliť, ktorou cestou príbeh pokračuje?

přijde mi to krásný... přestože cítím bolavý smutek... i když vlastně nevím, je-li můj a nebo Tvůj...

Wow

Kurnik.

Krásná, je krásný když někdo dokáže takhle vnímat ženu.

Super

Ginnare: Moc děkuji za komentář. :-) To, že sis tam našla svoji zastávku, je jedna z možností, jak si tu báseň užít a určitě moc zajímavá. Další možnost jsou souzvuky jako třeba Tuklaty - Rostoklaty, Dlouhá Třebová - Česká Třebová, Babice nad Svitavou - Bílovice nad Svitavou, Popice - Šakvice. (Je jich tam spousta.) Některá jména mi připadají zvlášť působivá sama o sobě, třeba Bezpráví nebo Zaječí. Také si tu báseň můžeš představit jako takovou postmoderní galerii, kde se vystavují názvy, které jsou díly samy o sobě; některé zní velkolepě jako Pardubice-Černá za Bory, jiné zase všedně jako Dolní Lhota; některé neosobně jako Hrušovany u Brna, jiné zase blízce a útulně jako Zboněk či Sedlíšťka.

A když si tam člověk najde "tu svoji zastávku", je to trochu jako si najít svoje místo v životě a člověk pak může ocenit, kolik dalších takových míst je na cestě, která tudy vede, ale jen to jedno je "to jeho". (Nejsem si jistý/á, zda je mi teď rozumět.)

Být tátou je nadčasové.Smrt na tom moc nemění,kór pokud otec uměl dávat najevo city.Jsem tátou dvou hezkých slečen.Vím co dokáže láska a myslím si ,že na hřbitovech otcové neztrácejí zbytečně čas.Přinejmenším je tvou nedílnou součástí,prožíváš část jeho pocitů a postojů,máš-li cíl bude vždy poblíž.a dík za komentář ke koketce.