Zajímalo by mne, co je to podle Vás to novodobé JZD. Jsem taky zemědělec, museli zrušit dojné krávy, táhly nás ke dnu. Teď už jen dokrmujeme odmítnutá telata. Umím podojit, nakrmit, udělat sejra, upéct kváskový chleba. Dobytek spásá trávu a udržuje krajinu v rovnováze. Nechápu ta slova o opozici.

Singularis: Jinak v návaznosti na tu mou myšlenku (ne)autorství ( obzvláště poslední odstavec tohoto článku https://swortys.blogspot.com/2018/10/udivova-reforma-skolstvi.ht
ml ) a tvé dystopické pojetí u Molocha mě napadá, že chápeme-li náš mozek jako úložiště, tak třeba zhlížením filmu dochází k jeho "kopírování" do mozku. Takže když třeba zavzpomínáme na oblíbenou scénu z toho filmu, tak si bezplatně jakoby přehráváme jeho částečnou "kopii" v naší hlavě, což by nějaký byrokratický hajzlík mohl zneužít ke svému obohacení (obzvláště pokud jsme si zaplatili pouze zhlédnutí filmu bez možnosti vytvářet si soukromé kopie). S trochou nadsázky se dá říct, že třeba filmová studia programují občany. A když tu antiutopickou vizi přeženu, tak si lze představit, že společnosti skupující autorská práva (nejen na filmy) by se v budoucnosti na základě analýzy vzpomínek jednotlivých občanů mohli vzájemně přít, který člověk (resp. jeho mozek) které společnosti z hlediska autorských práv z kolika procent patří, protože v průběhu života každý člověk zhlédne spoustu nárokovaného obsahu, který spoluvytváří jeho osobnost a jeho vliv k nám přichází i různě zprostředkovaně skrze jiné lidi, které někdy nějaký nárokovaný obsah ovlivnil. A kdyby na základě toho někdo chtěl absolutním způsobem vymáhat autorská práva, tak by to znamenalo muset kontrolovat myšlení všech lidí a veškeré jejich vzájemné interakce. Z toho všeho lze odvodit různé katastrofické důsledky, a pokud chceš, můžeš o této antiutopické vizi někdy napsat další povídku, protože mě víc baví o tom filosofovat, než o tom psát povídky, ;).

Mlčeti Zlato: Není zač. Jsem rád/a, že nejsem jediný/á, komu to vadí.

Sebastián Wortys: Ta povídka o hodinkách pořád ještě může být... ;-) (I když má zrovna dost nízkou prioritu.)

Děkuji za zajímavý a dobře oargumentovaný komentář. Tvůj článek o neautorství určitě ovlivnil moje myšlení jako spousta dalších, i když zrovna při psaní této části jsem si toho nebyl/a vědom/a, ale to nevadí.

Ten zajímavý odstavec, který jsi ocitoval, je pro mě vrcholem celé povídky. Těší mě, že tě zaujal.

Jsem jen normální konzumní blb. Děkuju za zamyšlení nad věcmi, které mě příležitostně serou.

Už několik let ekofarmařím, osobně jsem poznal zhruba 12 významných osobností z této oblasti života a nespočet dalších podobných alternativců, takže jsem si vytvořil nějakou rozvinutější představu, o co nám jde. Mj. na základě toho a námětu od mého kluka jsem letos napsal dílo o soběstatkářích (jak jsem si naší subkulturu či sub-subkulturu nazval), ale zatím ho nemohu veřejně jmenovat, abych neporušoval pravidla soutěže, kde je to dílo zařazené.

Domnívám se, že kdybych 5.11. nedával Singularis k betačtení toto dílo o soběstatkářích, povídka "Pekař, Chlebnice a Ron Moloch" by se jmenovala a vypadala radikálně jinak: místo prstenů a bot by byly specifické "hodinky", místo mé představy soběstatkářů by byl "emigrant" a o chlebu by se tam nepsalo, i když by stále šlo o kritiku absurdní stránky kapitalismu. To však rozhodně neznamená, že nápad Chlebnice, prstenů, manufaktury či konkrétní dějový způsob užití soběstatkářů by nebyly od Singularis, která má na povídce "Pekař, Chlebnice a Ron Moloch" největší zásluhy.

Jsem rád, že ten dialog Štěpána s Molochem byl rozvinut a upraven. Obzvláště zajímavý je odstavec s větou "Jsou mým duševním vlastnictvím, a tím pádem mi patří i chléb, který byl s jejich pomocí vykouzlen, a tedy i buňky jejich těl, které z toho chleba vyrostly.", který volně vychází z mé filosofie (ne)autorství viz. mj. bod 5) v tomto článku: https://swortys.blogspot.com/2018/09/myslenkopocity-sapirwhorfov
a-hypoteza.html Nebo viz. poslední odstavec tohoto článku: https://swortys.blogspot.com/2018/10/udivova-reforma-skolstvi.ht
ml To však neznamená, že bych nějakou část Singularis následně považoval za mé vlastnictví. :D

Myslím, že to přepadení soběstatkářů ze strany Molocha nebylo potřeba udělat drsnější, než bylo původně. Zabití jednoho dospělého člověka je silné odstrašení, zvláště pro komunitu oproti nesoudržné skupině individualistů. Ale nepovažuji to přidrsnění za chybu.

Jinak k této povídce jsem dělal betačtení a většinu návrhů na vylepšení Singularis přijala, což mě těší. A jsem rád, že vzniklo další dílo týkající se soběstatkářů, aby o tomto alternativním způsobu života (a současně opozici novodobého JZD (Molocha)) bylo větší ponětí.

Není co dodat. Všechno jsi napsala a ještě víc.

Zásah do černého. Přímo do desítky. Jsi skutečný básník.

Vystavila si ze slov katedrálu a na čtenáři je jen, aby řekl: "Je to katedrála." Naprosto dokonalé.

Řev stromů v tichu člověka. Objetí s pamětí dřeva. Na Tvůj styl si stále zvykám (rád) a stále překvapuje.

...říkám tomu záchytný bod, hezká pocitovka...

...nudli z polévky, pod nosem, víru v cokoli... :)

líbí se mi

Opravdu mimořádně zajímavé, díky za nalezení, psal jsi už tehdy tak rád jako dnes?

ty dvě poslední strofy...

Připmenul jsi mi Ladu a ponocného, nevím proč, asi tou upřímností.

...až s hlubokou jarní orbou plevel... tahle je zvláštně naléhavá...

...že kosa... líbí se mi, celá...

Tahle mi připomněla jednu oblíbenou. Moc se mi líbí, obě.

vymezen obavami,
už nemůžu
vměstanat nic
do ničeho,
spojit nic
s ničím

Já, který ani nebyl

Hanulka: jo_: kmotrov: Mlčeti Zlato: shane:
Děkuju za přečtení a je to setrvalý pocit. Odečítá.