Hanulka: Díky za koment a přání opětuji.

Ó Gabkine, až nyní jsem plně pochopila, co jsi mi kdysi psal.. a ani nevíš, co pro mě onehdá tvoje slova znamenala a jak moc mi pomohla.. ještě jednou ze srdce děkuju.. a doufám, že čas je opravdu ten nejlepší ranhojič.. přeji jen to dobré. A díky..

To je přesně to slovo - uklidňující.. přesně takové to je navzdory úvodu.. zajímavá báseň, podařená, palec nahoru :-)

Hezká, smutná.. "kolik jen slov o lásce není třeba vyslovit" - tohle je nejvíc..

Krásný vyznání.. a těch deset minut je kouzelných :-) líbí se mi a moc pro tu svoji něžnost a opravdovost..

none: Sice to není pravda, ale mohla by být. Díky za přečtení)

Já jen, že bys psala jinak a nebo vůbec ne. Tak je těžká. Přeju Ti, aby bylo líp, než hůř. Upřímně. A taky bílej sníh na svátky, snad někde potěší... :)

none: Uh, ani nevím, čím reagovat dřív.
1) Mám chronický a progresivní autoimunitní onemocnění, ne depresi, to byla tak nějak pointa celýho tohohle.
2) Nevěděla jsem, že je nějaký standardizovaný a správný průběh deprese, do kterého nemocný člověk musí spadat. Deprese je individuální věc a myšlenky každého se ubírají jinudy. Nemyslím si, že kdokoliv s jakýmkoliv onemocněním se musí obhajovat v rámci svých symptomů jiným lidem.

Opět další perlička z Tvé tvorby. Krásné.

Kdybys měla opravdovou depresi, tak bys psala jinak.

Jolly: Mlčeti Zlato: Strach: Hanulka:
Moc a moc děkuju za přečtení. Proč bychom jinak psali.
Poslední dobou nám padá net. Pohraničí. I já jsem.
A ...některé dny by neměly být... :)

Sebastián Wortys:
Já to načítala večer z mobu a utekla mi pointa, no... :)
my měli sena kupodivu dost, prodáváme těm malým, neměli by čím krmit...

Homér:
...jo, narodila se jako dívka, umřu jako dívka a tvé básně mne baví... :)

cítím smutek, jak jinak

Jestli je to pravda, tak je to fajn. Moje babička taky mluvila plynně německy. Já umím lámaně, to, co potřebuju, vždycky se domluvím... :)

Hanulka: Helfanderios:

Děkuju za návštěvu, mám malé video z kostela v Opavě a hru na varhany, je to krása... a pak si všimla těch dlaždic... :)

Ginnare: Děkuji. Ona ta slova měla pouze vyvolávat nikoli znamenat.

Hanulka: Obecné vzpomínky, na všechny ty zaprášené dědečky, co se různě vyskytovali.) Díky za zastavení

cítím se ztracená... z Tvých slov a nebo z toho, co ve mně vyvolaly...
boty dodrané od nekonečného klopýtání o klacky, co čas neúnavně hází do cesty...
psaní podobné víc lovu... pochytat víc a víc myšlenek, než zapadnou mezi dlažební kostky a už se je nikdy nepodaří vyšťárat...
byl jsem tady... jsem tady... a budu tady... snad alespoň chvíli...

Tak to mám ráda :-)

Hanulka: Ježíš, paní, já se tak stydím, že takovéto věci čtete. Hlavně ta předposlední, to by se pan Lada osypal, ale to je fakt jen krátkodobý předvánoční pocit, že je to nesmysl, pak jdu stejnak do lesa pro větve na věnec, koupím nějaké dárky a upečeme perníčky. Atd. Nakonec si to užijeme, naposledy ve dvou. Tak díky za čtení, tahle sbírka má být taková nekonformní, co na srdci, to hučí pod jazykem. No, ale aby se neurazilo těch předešlých 790 děl, že ano, ty totiž také nejsou svazané nějakými pravidly. No nic, pohodu, klid, mír a lásku vám přeje Homér:-).