Homér: Dík. Tohle jsem tu neviděla, zatímco když slavili křest jedné holčičky, smíchali několik druhů tvrdého alkoholu s cukrem ve velkém kýblu a pak si tím připíjeli. První rodina, pak postupně celá komunita. Říkají tomu “míchání krve”. Taky jsem ochutnala, byl to celkem smrťák.

líbí

vydej nějakou věc, to by bylo super.

To první by se možná za takové czaiku dalo považovat, je tam reference k ročnímu období, nadhled a náznak hravé nálady, ale pořád to na mě nepůsobí dostatečně lehce. Nicméně ze skupinky se mi zdá nejvydařenější.

Není to haiku. Ve formálních pravidlech haiku neexistuje pravdilo nutnosti příběhu tak, jak ho chápeme ze západní perspektivy, pouze uceleného narativu, který hlavně zprostředkovává celistvou atmosféru okamžiku, její emocionální náboj. Ideálně by mělo také odkazovat pomocí specifického slova k určitému ročnímu období, a tak se situovat v cyklickém čase, ale v češtině toto není příliš dobře možné. Osobně si myslím, že dodržení formální struktury je ta nejméně důležitá část haiku, vzhledem k odlišnému pojetí slabik v japonštině a češtině, délce slov etc. Haiku má být čistý destilát momentu a napsat dobré haiku je neskutečně těžké. Pokus se cení, ale doporučuju to zkoušet dál, číst klasická haiku (antologie Chrám plný květů je dobrým průřezem třemi staletími japonské tvorby a v doslovu je možné najít dobrý úvod do problematiky haiku, případně jakékoli sbírky v překladu Antonína Límana) a prioritizovat kvalitu nad kvantitou.

it´s really a beautiful scenery

Dobrý den, na vysvětlení:
použil jsem formu 5-7-5 a trojverší, což se domnívám je hlavní předpoklad považovat text za haiku. Taky aby každé trojverší bylo samostatným příběhem, toť další podmínka. Nemají to být příběhy poučné (což jsem, pravda, občas porušil) a není nutné, aby se verše rýmovaly. Proč to není haiku?

slnečnica: jasně :) ... a prosím, cituj to procítěně :))

Jo, jo, i tak to mohlo být, smutné.

YES, chtěl bych slízávat obočí nakreslené tuší, jenže nenech se napálit, to může být také permanentní tetování. Valentýn mi nevadí, komerčáci z nákupáků jo. A přesto jsem si koupil sako v Plaze v HaM.

Jsem se tu z tý legrace málem udávil vlastníma zvratkama. Co to jako je? No hahahaha, to je sranda, kapesník flek, rek, jsem z toho úplně mimo.

Toto není haiku!

Ale jó...

Dickens: Toto budem s dovolením citovať...

Jsem kamen
a ty bar
jsem tolik splaven
hledal jsem tvar
setkám se s mařenou
nebo projdu stokou zkalenou
ze čtyř stěr
v područí
se jen jako sítě rozbečí
nevěří
siven
jsem zmaten

Přečíst si svou starou báseň, to je jak číst něco nového. Jednou jsme spali v chatce na ostrohu jménem Rudolfův kámen, doporučuji, výhledy, kde jsou super západy Slunce. Ráno nás chytnul strážce, naštěstí už dole, tak jsme mu zalhali, že jsme spali před hranicí NP, nakonec jsme ještě dobře pokecali. Tohle je asi o jiném ostrohu. Nebo nevím, to jen tak, aby řeč nestála, že se mi dokonce líbí vlastní věc, ach, to je tak pokrytecké. Jaro, pojď nám. To byl komentář pro LadyLobu, jen jsem jí zapomněl zaškrtnout. Pfff.

dvakredencedekadence: Tý jo, ono se v Barcelóně náměstí jmenuje po Orwellovi, to je muy bien. To by v ČR asi neprošlo. Taky jsem 30.11.2011 v Madridu čučel, co to tam lítá za papapouchy. A druhej den zdar do Limy. No nic, bylo by fajn, kdyby Španělsko zůstalo jednotné. Nebo né? Asi je mi to jedno. Báseň má dobrá místa. Duhy jsem kolem tebe, když jsi spala na stole v Paradoxu, moc neviděl. Asi jsi jí schovávala před dekadentními lidmi, aby ji z tebe úplně nevysáli. Hlavně ten zvukař, ten byl moc, ten už párkrát pod kredencí spal.

Něpanimáju

Kleriska.KX: Díky, jsi statečná, že jsi se dostala až k té poslední! Máš bobříka odvahy.

none: Nevadí, opakování je prý matka moudrosti. Opájím se tu vlastní dokonalostí, jsem z toho úplně na plech. Né, fakt, díky moc, ono asi totiž ponejvíce záleží na tom, kdo to čte, jak je naladěn a tááák nóóó.

Mlčeti Zlato: styděl? tak teď si mě znejistěl...
"Mám se stydět? Nemám se stydět?"