Dívka v modrém: Ty věci, o kterých píšeš, mi také vadí. Nejvíc asi ten nedostatek kritického myšlení. Dohady bez výsledku také, zvlášť když se ty protistrany ani pořádně neposlouchají. Pak mi také vadí, když je někdo přesvědčený, že nemá smysl dělat nic, co ho nebaví, nebo když se naopak „opíjí bezmocí“ ve stylu, že stejně musí vyhledávat Googlem a na počítačí mít Windows atd. a že s tím nemůže nic dělat, protože to by se musel trochu snažit, a proč by to dělal, když s tím stejně nemůže nic dělat, protože to by se musel trochu snažit atd.

Nemyslel/a jsem to tak, že by to „táhnout za jeden provaz“ mohlo být motivováno jen nenávistí. Určitě může být motivováno i vhodnou sounáležitostí či solidaritou. Jenže to je dnes těžší než dřív, protože to předpokládá, že lidé budou zastávat společné hodnoty, a na to už se dnes u lidí na ulici nemůže člověk spolehnout tolik jako dřív. Ale zeptat by se tedy mohli...

Víc lidskosti bych uvítal/a, slušnost jsem nikdy dostatečně nepochopil/a a moje zkušenost s ní je taková, že jsem ve jménu slušnosti dostal/a samolibým tónem vynadáno za něco, co nikomu neublížilo, jen to asi nebylo „to správné chování“. A koneckonců ti svalovci na to divadelní představení o Ježíši znásilňujícím muslimskou dívku také vtrhli ve jménu slušnosti, pokud si správně vzpomínám. Proto se ke slušnosti v současnosti nehlásím.

Určitě souhlasím s myšlenkou začít u sebe a u svých dětí, ale je třeba si dát pozor, zda na ty děti máme větší vliv my, nebo jejich telefony...

Singularis: Mně třeba hrozně vadí takové to ignorování čehokoliv... Že je někomu někde špatně, sedí, evidentně je to na něm vidět, ale lidi kolem jen chodí, nezeptají se, zda něco nepotřebuje. Nebo neustálé dohady o věcech, ze kterých nevzdejde žádný závěr, jen se strany konfrontují, aniž by došlo k řešení situace. Štve me nedostatek kritického myšlení ve světě, štve mě i absence lidskosti a slušného chování lidí. Ale stále ai říkám, že když alespoň někdo takový slušný na světě je, že to půjde změnit, pořád věřím. Jak píše shane, že začít u sebe, abych nebyla tím, co jiným mohu vyčítat, to jak píše Lokin, že začít se musí, u našich dětí, ale dát jim přesně takový ten racionální náhled. Ale nemyslím, že "táhnout za jeden provaz" musí být motivováno nenávistí. Myslím, že je málo prostoru a málo vřelých myšlenek k otevření plodné diskuze končící rozumně. A znovu opakuji, málo lidskosti a slušnosti.

Souhlasím s Lokinem. Kromě toho si myslím, nejen že „ubližujeme lidem“, ale také „necháme jim ubližovat“. Problém je, že je jen velmi tenká hranice mezi oním „tažením za jeden provaz“ a nenávistí. Když třeba uvidím, jak Zamila některým lidem smazala komentáře a začnu ji kvůli tomu bojkotovat, je to z mé strany úcta k poškozeným („tažení za jeden provaz“), nebo nenávist k Zamile? Jak se to pozná? Mohu si tím být jistý/á? Obávám se, že většina z těch, kdo dnes nabízí nějaký „jeden provaz“, je ve skutečnosti motivována nenávistí (případně strachem, což je o něco lepší, ale ne o moc). Je to složité...

"já vím
taky jsem o tobě nesnila
protože na naši lásku
má fantazie nestačí"

Táto strofa mi tak nesmierne pripomenula moje Slnko... ale vlastne celá báseň - a ďakujem Ti zato, Eliška. Vtedy som si myslela, že sa to môže stať iba takým bláznom ako sme my dvaja, ale sedím tu, čítam Tvoju báseň a plačem. Od šťastia, že sa to predsa len stáva častejšie. ;)

Prajem Vám obom nekonečné množstvo lásky, aby ste hravo zvládli všetky prekážky. Tina

Obsah je velmi zajimavy, jen forma mi sem tam skobrtne. Konec krasne plyne, jakoby se ruzne prameny spojily v potok.

Jedna z mála, co mě tu poslední dobou zaujala. Víc slov nemám, díky.

Díky za vaše komentáře. Je v nich dost pravdy - tolik potřebné! :)

Ono na Zemi moc druhů, které jsou takto vyspělé není...ale jsou. U lidí mám pocit, že to není úplně tak jednoduché a změnit by potřebovalo chápání sebe a svého okolí, stejně jako ostatních lidí. Ale nejsme včely nebo mravenci, kteří plně spolupracují a duševně je lidstvo totální mrzák, aby chápalo jakékoliv principy zákonitostí universa, nicméně někde se začít musí, takže asi u našich dětí, ale nedělat z nich humánní blázny, ale uvědomělé jedince, kteří budou brát realitu jako celek.

Taky jsem míval duši rebela a chtěl změnit svět! Dnes už vím, že je to nadlidský úkol. Dnes lépe chápu Sókatův výrok : Chceš-li hýbat světem, musíš hnout sám sebou!
Dnes vím, že mohu trochu vylepšit jen tím, že začnu u sebe, že nebudu tím, co mohu vyčítat jiným...

Mlčeti Zlato: ...tak tato mílka byla zrovna mýlka :D, díky za upozornění a názor :)

To je hezké, takové vytrysklé... Jen nevím: mílky je zdrobnělina od mílí, jako že na cestě nebo od mýlek podle vzoru omyl?

Dala by se z toho udělat docela pěkná mini-básnička.

Jiří Stratil: Komu není rady...

Ginnare: Díky moc...

Je vám 20...
Pracujte dál na básnických formách.

Popravdě bych to viděl spíš jako prózu než jako báseň. Každopádně si neodpustím "Já to říkal" :DDD

Miniatura pěkná jen haiku to teda není.

Provlhlý závan minulosti.
Líbilo se... líbí se dál

Jiří Stratil: Je to tak, nicméně co naděláme :) díky :)

Pajalord: Díky moc :)