Meluzina: Díky za názor. Nevím akorát, jak to myslíš s tím omezením plynulosti. Když jsem to po sobě četla tak mi rýmy nebránily, ale každý má jiné oko.

Říkanková forma básničky dobrá.

Působí propracovaně, i když občas bylo třeba omezit plynulé čtení textu pro zachování rýmu. Líbí se mi pravidelnost verše i myšlenka básně.

Pokud to není umělecký záměr, pak pozor na chyby. Nesedí mi absolutní rým (snad-snad, zas-zas). Celkově se mi líbí grafická forma (mám ráda kouzlo tří teček), náplň té formy už tolik ne.

Dívka v modrém: Víš, věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být, vnímáme je často zkresleně, protože je právě takové vidět chceme! Negativní emoce bývají silnější a hůře se jich zbavujeme, ale právě proto je o nich lehčí psát, už jejich sdílením si ulevujeme a je lepší mít je hezky před sebou.
Pozitivní emoce nás sice taky mohou přimět ke sdílení, hlavně v podobě očekávání, ale mohou se podobat láhvi otevřené sodovky a zase rychle vyprchat. To platí třeba o zamilovanosti, kdy chceme své štěstí vyzpívat celému světu. Ale ta buď pomine nebo se změní ve skutečnou lásku, která si vystačí sama a nepotřebuje k tomu ovace...
Věřím, že i zahalena v čerň, tu barvu elegance, bys upoutala pozornost a probouzela zalíbení. Nelze ji brát jen jako barvu smutku, lidské symboly se ostatně u různých národů liší i podle situace.
Což ještě za Erbena nebyla i u nás symbolem smutku bílá a perly symbolem šlo? (Viz Vodník a matka, líčící svůj sen: ...bílé šaty, ty smutek tají, v perlách se slzy ukrývají...)
A dnes se šťastná nevěsta vdává v bílém a zdobí ji náhrdelník či čelenka z perel...
To my všemu přikládáme nějaký význam, dobrý či špatný, ale věci se dějí a jejich smysl nám bývá skryt.

Inu, co lepšího přidat jako komentář, tak jako u předchozí básně, tak i tak i tak doporučuji úžasnou knihu Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho. Včera jsem ji pořídila tatíkovi k Vánocům a asi jich zřejmě pořídím vícero. Opravdu klenot. :);)

Jiří Stratil: Mně to tedy přijde velmi neuctivé. Možná někdy znamená mlčeti zlato.

Doporučuji úžasnou knihu Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho, kterou jsem zrovna včera pořídila tatíkovi k Vánocům..a asi jich pořídím vícero..opravdu klenot :))))

..joo to mě také :);)

Parádní. Početl jsem si skrčenej za autem v přestávkách mezi sázením buků a hvízdáním broků z vedle probíhajícího honu na zajíce. Líbila se.

Staré boty pro nové ráno a nové vyměnit za ještě novější.

DDD: Tak to díky za nakouknutí. ;-)

DDD: Máš podobný zkušenosti...
Dík

Jojo, oheň tloustne. A dřevník hubne. Dost nečekaným fofrem. Mám podezření, že začátkem března bude pila hladově koukat, co by kde suchýho pořezala. Hezký :-)

Dlouho jsem zde nebyl. Koukám ale, že se mnoho nezměnilo. Sice se čte (nebo možná spíš kliká), ale nepřemýšlí a nekomentuje. Škoda. Líbí se mi. Malej, hladivej obrázek se spoustou prostoru. Jsem rád, že jsem nakoukl :-)

PrimaDen: Jestli působí, jsem moc rád. Moc děkuju za názor, je pro mě důležitý.

Chybí konkrétní specifikace pod-vodníka.

Líbí :)

Líbí se mi to, drobně bych to upravil:

Když tam máš: ...kyselý deště (nespisovně)
přimlouval bych se za:
...Uniknou jím všechny mí špíny...
a ne mé špíny
aby to bylo stejné

A v závěr by se mi líbil

...Netoužím.


A tolik chci tě...

JEŠTĚ!

Ale to už je hodně subjektivní.

Moc pěkná báseň psaná vázaným veršem, takových tu moc není. Má to vše co to má mít. Tři sloky mají neměnnou strukturu, rytmus. Závěr zas koresponduje s úvodem. Moc pěkný.