Pro kmotrov
Někdy hledáme lásku a nevidíme:
Je schovaná v těch obyčejných věcech
Jako cejch

Před budoucností couvám
ze včerejšího dne se nevyzouvám
v minulosti se pořád hrabu
tuším že přivodím tím tělu zradu
na pravidlech já lpím
okovy sundat neumím.

Však objednal jsem políbení
které všechno ve mě změní
a má duše procitne k vykročení
už není to jen snění
mosty zpět žádají rozboření.

Tak dlouho jsem je budoval
srdce do nich zazdíval.

pro kmotrov:
Děkuju za odvahu. Jo. :)

Umouněnka: slnečnica: Orionka: Meluzina: človiček: Díky všem... ani jsem nečekala milé reakce. Prostě to jen tak vytrysklo...no a o tu knížku si to skoro říká. A je to můj sen odmalička. Tak jednou snad! :-)

Lasak: No, každý máme hranici někde jinde... pro mě je tohle ještě báseň... :) A jinak neštvi!!! :D

Originální styl

Potom nekritizujte jiné, kteří hledají i slova, aby něco vytvořili.

Přiznám se záměr to je,já píší tak jak chci,a neřeším nějaká pravidla,prostě to musí vyplivnout z podstaty věci,žádnou vědu z toho nedělam,...opravdu odborná kritika.

Když je životní nepohoda a Ty se přesto dokážeš radovat ze života jsi skutečná hvězda, skvělá a skvěle zpracovaná myšlenka! Nejsem povolaný hodnotit haiku, kdysi jsem četl, že se haiku nejvíc podobá fotografii, je to zastavení času v okamžiku. Z tohoto pohledu bych nahradil slůvko když jiným, První řádek navozuje spíš zamyšlení, než přítomný okamžik. Ale i tak to je hodně nadstandardní miniatura.

človiček: Velké díky za hezkou návštěvu a komentář :-)

Malá a výborná.

Au.

Paráda

Upoutal jste mou pozornost komentářem mé básničky "Nehledej", tak vám to vracím komentářem této vaší:
Myšlenka je pro báseň vždy prvotní hodnotou, pro niž se pak hledá odpovídající básnická forma, větná a slovní vyjádření.
Čili je to víceméně obráceně: myšlenky přicházejí spontánně nebo se i hledají, ale tady potom začíná ta těžká řemeslná práce, dát jim i spontánní uměleckou podobu. Myšlenka sama o sobě básní není, pokud je psaná nepřehledně a zmatečně.

Milé

Moc pěkná symbolika půvabu nezjeveného. Nápaditý skvělý název. Báseň je originální, má myšlenku. Trochu mi vadí, že báseň směřuje k obloze (pro mne symbol nekonečna) jako k pointě a pak se obrátí k noci (pro mne symbol tajemna). Tam se mi to jakoby tříští, jakoby měla dva vrcholy, chtělo by to jen jeden. Já osobně bych to zjednodušil. třeba takhle:

Světlo dne ukáže
Země pravou líc.

Pohleď však do noci,
nezjeví Ti víc?

To je ale jen můj subjektivní hnidopišský názor. Ale komentáře jsou o diskusi.
Pěkný...

Skvelá mini.

Homér: Díky za návštěvu.

Zná ji celá banda

pěkný :)