Zajímavě napsaná poezie

Super

Ginnare: Já vím. Jen jsem upozorňoval, že často je často s větším nadšením přijata švanda od Vocílky než ocílka od Švandy...

ráda Tě opět čtu :-)
přeji pěkný den


...s falší dojdeš daleko?
srdce na dlani
gentlemani
úmysly máte zaječí
láska přec
vzdycháním v lůžku nekončí

(...i když pro vás-někoho možná jo...)

Podržet fence. I psi se mohou koneckonců rozhodnout, jaké chtěj být pohlaví. Dobrý počtení.

Pajalord: Pořád fotím, mám ráda spíš rozmazaný smímky a hru se světlem. Ty dokonalé a zaostřené mi nic neříkají. Nemají tajemství. A umřela mi máma.
Děkuju za komentář.

Pajalord: dekujiii

Mlčeti Zlato: Bohužel, jinak dík za koment.

dej to mu čas☺ Věř že příjde čas, kdy zase budeš milovat☺

annaav: ano naprosto...

jo_:
Po nocích smutku přijdou krásná rána,
srdce tvé, které zatím krvácí,
zas otevře se lásce jako brána,
naděje, věř mi, ta se neztrácí!

jo_:
Čas míjí láskou, láska míjí časem...

jo_:
Než stíny utonuly v ránu
s dotekem dlaní chladivých,
nežli noc prchla do šantánu,
zapěli ptáci ve větvích,
cos stalo se, i ty to vítáš,
ač přišlo to a nevíš jak,
tisíci slunci v sobě svítáš,
ten tam je minulosti mrak,
přítomnost zlátne touhou tvojí,
všecinko zas je, jak má být,
stín minulosti neobstojí
před vůlí lásku posvětit...

Od včerejška, kdy jsem na tebe narazil v jednom komentáři,
pročítám tvá dílka, kterým by snad po formální stránce šlo vytknout nestejně dlouhé verše, tvářící se polovázaně až nevázaně, ale co je po formě, když obsah naznačuje krásnou duši, která sama stojí za prozkoumání?
A já si zas po dlouhém čase i s chutí zablbnul v komentářích...

Dobré dobre

Pojď, nakrmíme spolu déšť
vyprahlou touhou srdcí svých,
že zvlhnem snad? Nu vem to nešť,
shoříme spolu pak jak vích...

vše schyluje ke smrti :)

Trochu v tom vidím kritiku dnešní doby :)

Osudu svému neutečeš,
spíš tvé nohy okrvaví,
dál vůni touhy v sobě vlečeš
jak kříž, co světci postaví...

Hodně dobré :)

jo_:
Jsou věci, které nelze vrátit zpátky,
jsou slova, která nevyslovíš již,
co bylo, prchlo v dál zadními vrátky,
na tom teď, děvče, pranic nezměníš...

Je toho víc, co člověk chtěl snad říci,
jen ten pravý čas k tomu promeškal,
z adresátů jsou nyní nebožtíci,
vzpomínkou krásnou v nás však žijí dál...