Neu: Tak už chápu, kde se nám nepotkal pohled na věc… zajímavé. Já mám studijní materiály nejradši:D A ráda čtu to, co mě zaujme, klidně pořád dokola. Hledám nové významy, hloubky. Ne nadarmo říkali, když jsem byla malá, že bych holýma rukama rozebrala tank. Prostě se v motorech hrabu ráda. Ale je fakt, že mnohdy taky záleží na mém aktuálním rozpoložení. Mám ráda obojí.

Mlčeti Zlato: Díky za vnesení tvého pohledu na věc…je to tak, nějak mi oproti dřív kouzlo okamžiku začíná připadat vlastně skvělý. Člověk si začíná uvědomovat, že některé věci se už nemusí opakovat…a o to víc si je dovolí užít.

Neu: Moc děkuju, to mě těší.

LadyLoba: Přesně tak. Děkuju

puero: Děkuju. Naštěstí je relativně pomalé… tak akorát, aby se to nezbortilo všechno najednou a nepohltilo to, co nemá. Ale pořád jsi mi nevysvětlil tu kategorii.

Přeji rychlé roztavení.

puero: Proč vlastní kategorii? Pro nezařaditelnost mých výplodů, nebo protože vše sama řadím do kategorie ostatní? Je to proto, že nechci spoilerovat, o čem to bude. :) Nevím, co by takovou leslieovku spojovalo, kromě autorky.

Zásluhy mu, myslím, neberu:) Vždyť je to už v názvu…kde je ten činitel. Ale možná, přes ten strach v první části, je rozpouštění aktivní proto, že tyhle ledovce nevědomky na jaro čekaly. Možná ve své podstatě nejsou ledovcema, jen se jim to po cestě nějak stalo… A bez ledoborce by ledy asi nepovolily, ale tání zastavit nejde (a nechce), ať už bude dál cokoliv…

Díky za milý komentář i zamyšlení.

Jop... i kdyby to byl jen okamžik přeji vděčnost, že led roztál, za pocit, že je jeden/a zase živ

Ponurá? Proč ponurá? Melancholická. Ano, snad melancholická. Ale Freud ve mně tam vidí jeden skrytý erotický symbol za druhým. Ve světle tohoto pak ti ptáci, co se rvou do úst.. no, ušklíbám se nad tím začátkem. Ale krása poezie tkví v její významové pestrosti, ve slovech, které v každé individuální mysli vykreslí docela jiný obrázek. Ano, poezie je velkorysá.

Měla bys mít na psancích vlastní kategorii v roletce.

Hezké. Jo a krátké! Jako ty klíčky od auta.

Zajímavý je ten obrat, že ledovce srdce už zahájily tání. Ten činný rod. Třeba já vnímám ledovce a příroda zřejmě taky, jako cosi, co se aktivně vlastním přičiněním nerozpouští. Proč taky. Ledovci je ve své formě dobře. Potřebuješ k němu něco jiného. Něco co je roztaví. Podle všeho tedy je nablízku ten onen, který ledovce roztavuje. Nebral bych mu zásluhy. Přináší přece jaro.

Pěkná.

Tohle je skvělý. Moc hezký myšlenkou a výborně poskládaný

Leslie: Já vím, ale báseň nejsou studijní materiály, abych je četl víckrát za sebou. Cením tu hloubku, ale mám raději kousky, který mi rozbouří myšlenky na první dobrou a ne abych v nich musel něco hledat a pátrat pro pravým smyslu. Dobrá báseň je jako klíčky od auta, který ti nakopnou myšlenkový motor. Hrabat se v motoru už mě tolik nebaví.

Neu: Já myslím, že dlouhý je to naschvál. Forma odpovídá obsahu, dokresluje ho... já to třeba úplně celý četla dvakrát za sebou.

Je to takový silně sugestivní a vtahující. Ale ukrutně dlouhý. V půlce jsem měl dost

Napsané podmanivě. Zamyslel jsem se a nejprve nic. Pak jsem ustrnul... Mám rád pouhé kouzlo okamžiku, jsa již bez budoucna.

Leslie: Moc děkuji a vážím si.

Milá... zvlášť ta část s metením, tam se nacházím...

První polovina úchvatná, v druhé mi malinko zakolísal rytmus. Ale celkově je moc dobrá, těžká, ale hezky napsaná. Nejvíc se mi líbí ten začátek. Přemýšlím nad tím názvem...

Krásně vystižený život, stárnutí, změny v čase... uff, ještě ji vstřebávám a ještě asi chvíli budu. Ta bezvýznamnost a malost lidské počínání v moři času...zastudila. Je vlastně krásná a depresivní zároveň. Zmizíme, jako ty stopy v písku...

A je zajímavá stylem, u kterého bych snad výjimečně nepoznala, že je tvůj. Ale líbí se mi, hezky plyne, jako moře, jako vlny... díky.