Hezké, slyším v tom ozvěnu Magorova:
"Já si dolezu k své smrti / a nebudu potřebovat ani / úmrtní list / tím jsem si jist ..." ze sbírky Rok krysy.

Psavec: koiška: Děkuju za návštěvy a jsem rád, že se líbí!

Leslie: dík za čtení. Je to takovej momentální dojem. Nesnažím se psát příběhy, jen opisuju, co v životě vidím a cítím. Se vší autenticitou

Trochu nuda... :-) Ne, je dobrá, jen bych radši četla na jiné téma.. fádní jednotvárnosti je všude tolik, že ji v poezii tolik nehledám, ale je vyjádřená dobře. První půlka mi přijde, že má lepší spád.

Nejvíc se mi líbí ten začátek.

V téhle se místy ztrácím, trochu jakoby mi tam chybělo nějaké propojení... možná to jsou prostě momentky poskládané pohromadě?

Ale některá místa jsou hezká, zvlášť mě chytla za srdce tahle:

"i když něco bolí
může nádherně nést život kupředu
napečeš šátečky s marmeládou
vložíš chuť i když do těsta červená nestačí"

Taky by to mohlo být o panické atace nebo úzkosti a bezmoci, kterou cítí člověk, když přihlíží, jak se to děje někomu blízkému - kdy to chce násilím "přervat na bílo".

Pokud by "šílení ptáci" bránily tomu se nadechnout, pak by mi dávala smysl i ta zobcová flétna, jako symbol naděje, jako terapeutický prostředek sloužící k zlepšení dechu.

Vlastně by se tam dala dosadit i jakákoliv jiná nemoc, nemusí být nutně psychického rázu, ale nějak tam vnímám takové náznaky... Každopádně díky, ty komentáře mě donutily se zamyslet víc do hloubky a nezůstat jen u pocitů a obrazů.

Puerův výklad mi dodal nový pohled na báseň, který by mě ani trochu nenapadl, a nevím, jestli jsem tenhle obraz ve svý hlavě chtěla. :D

Nicméně na mě to působí úplně jinak, zvlášť v kontextu zbytku básně. Šílení ptáci mi tam vnáší takovou hitchcockovskou atmosféru... Co tropí v jejích ústech - možná skrze ně pouští jejich vlastní šílenství dál? Jako bych až slyšela jejich skřeky ... Skoro mi to přijde jako metafora pro nějakou duševní poruchu. Nebo jiné vnitřní stíny, které se prodraly na povrch... epizodka "šílenství" po období klidu.

To jen tak co napadá mě, když tu hodně lidí psalo, že neví, co si pod tím představit. Může to být samozřejmě úplně jinak. Jinak ponurá mi přijde taky dost. Ale já (už) se temnoty nebojím.

puero: Stejně, jako všichni ostatní, každý má tu svou. Jedna čtenářka mi napsala:
Tak jsem si přečetla Zobcovou flétnu, no několikrát. Vidím v tom kouření.

á, takže mám pravdu.

Yana: puero: Leslie: LadyLoba: Jarda468: Hanulka: Dandy: Všem děkuji za čtení i za názory a myšlenky, které mě přivádí k potěšení z toho, že jste se mým opusem zabývali a že vás nějakým způsobem potkal. Výklad neposkytnu. Dlouhodobě zastávám názor, že, co si myslí čtenář je správně.

Já to nechápu, ale taky by mě zajímal výklad první sloky :D

Já vnímám skepsi, ale v předposledním verši trochu naděje, nevím, každopádně tóny, které zazní při správném prstokladu při hře na zobcovou flétnu zaženou všechny chmury. Je to báseň hodná poety tvého kalibru

LadyLoba: Já ani nevím, co by mělo znamenat to vyjít nebo nevyjít. Boří ledy, to je jediný co vím:)

Kouzlo okamžiku ma svoji cenu.
Vracet se znovu na špatnou scénu.
V nitru co pramení,v řeči sti žil
prameny krve.
Myšlenky hlavou jdou
která to prve.
Děje se děj,v čase se se strácí.
Jak míček na gumce stále
se vrací.

Omlouvám se, zkusím příště, moc dlouhý

Taky jsem to pochopila erotický ...měla jsem to pochopit jinak?

Taky mi tahle nepřijde srdcobolna, ty možná přijdou když to nevyjde ... Ale nepředbíhejme děj ...

puero: Já doufám, že nepíšu jen srdcobolné… byť převažují, zvlášť poslední roky. Spíš “hluboce odžité”, jinak žít neumím a tohle je ventil, jak to sama ustát. Mohla by to být kategorie “intimní”. Nebo “našlapuj opatrně”.

Zřejmě bychom takovou kategorii museli pečlivě definovat. Aby se něco jmenovalo srdcobolná, to je takové krkolomné. V zásadě sis odpověděla sama tou LESLIELOVKOU.