Výborný ! Jak obsah tak forma, děkuju

Jo...:-)

Zitra: Děkuji za koment, co si budeme nalhávat ono psát o lásce, rozchodech a znovu návratech je ve své podstatě klišé, každej s tím má nějakou zkušenost ať už dobrou nebo špatnou a jen záleží na tom jak se k tomu kdo postaví

Psavec: děkuji

kmotrov: držím palce, snad se mi to podařilo zastavit ten čas

iluze: jj je mi to jasný ale vážně jak psal Psavec, sráží to požitek ze čtení

RE Singularis:
Už jen přiznáním, že by ta úvaha „pravděpodobně“ vznikla mnohem později a měla by „trochu jinou strukturu a detaily“ (i když neumím posoudit, nakolik jsi schopn-ý/á odhadnout míru odlišnosti oproti neuskutečněné alternativní budoucnosti, kde jsme se nepoznali), tak implicitně připouštíš, že můj vliv na současnou podobu tvé úvahy byl určitou měrou neodmyslitelný. To však pochopitelně není úplně to samé jako třeba „zcela zásadní“ – rozdíl je v míře.

Čím déle a čím delší dialogy s někým vedeš, tím více se myšlení účastníků dialogu propojuje.

To, že „filosofové“ jsou mj. „předchůdci vědců“, tak neznamená, že to jsou synonyma. V té knize se místo slova „filosof“ vyloženě používaly různé obdoby slovního spojení „předchůdce vědců“. Jako by někdo vzal knihu třeba o neandrtálcích a přepisoval slova „neandrtálec“ na „předchůdce člověka“. Připouštím však, že minimálně jednou jsem tam i slovo „filosof“ viděl.

„Je třeba si nejprve nějakou dobu uchovat jednotlivé zdroje odděleně, abys jejich srovnáním mohl redukovat jejich zkreslení. Teprve pak je můžeš efektivně „dát dohromady“, a tak se přiblížit pravdě o tom, co popisují.“ – Jde spíše o to, zda takovým způsobem dokáže tvou formulaci interpretovat běžný čtenář, aby si byl schopen uvědomit nevyjádřený rozdíl mezi komplementaritou a kvazi-komplementaritou. Pokud ne každý je toho schopen, tak je můj argument oprávněný. Připouštím sice, že těžko to přepsat, ale lze to dodatečně upřesnit.

„Jsi zřejmě v psaní takových úvah mnohem zkušenější než já.“ – Děkuji, ale tím nevylučuji, že z určitých hledisek v tom můžeš být zkušenější i ty. V mém případě šlo o to uvědomit si, že jednostranné výroky obvykle bývají méně přesnější než komplementárnější vyjádření. Ale i já takové věci občas mohu přehlédnout, pokud se soustředím na jiné hledisko.

„Mně osobně se vůbec nelíbí, že jsou autoři vedeni k tomu, aby si hledali „jedinečný styl“.“ – Jak jsem psal, jedinečnost chápu jako mírnější rozdílnost než originalita. Pokud jeden text zkopíruji a v kopii změním jedno slovo, tak už mohu tvrdit, že oba texty jsou jedinečné, i když jen velmi málo. Takže jedinečný styl může vycházet i z nuancí (ale pochopitelně četnějších než v příkladě) a může jít ruku v ruce s tou dynamickou rovnováhou mezi stereotypností a experimentálností, popř. se alespoň vejít do nějakého širšího rámce kolem.

„„jedinečný styl“. Projevy něčeho takového jsou mi zpravidla protivné a bývá to to první, co bych z díla vyhodil/a, kdybych ho měl/a předělávat.“ – Je rozdíl mezi „nalezeným jedinečným stylem“ a „hledáním jedinečného stylu“ . Souhlasím, že číst příklad hledání jedinečného stylu může být i protivné, avšak pokud si někdo už svůj jedinečný styl našel (vypiloval), tak to bude spíše otázka vkusu čtenáře, zda se mu dílo daného stylu (ne)bude líbit. A pokud se mu nebude líbit, tak si alespoň může být vědom, že dílo vypilovaného jedinečného stylu může být dostatečně kvalitní, aby se někomu jinému líbilo i bez přepisování. A pokud bys takové dílo přepsal(a) k obrazu svému, tak v očích toho někoho jiného by to dílo mohlo na kvalitě klesnout z hlediska jeho vkusu.

„pokud se však člověk jako autor nechce zlepšovat, myslím, že není nutné, aby se od přehnaného kopírování odpoutával.“ – Tolerovat takového autora mohu, ale šťastný z něj být asi nemohu, pokud by to nenarušovalo jiné hledisko. A pochopitelně také záleží na míře kopírování.

„To znamená, že domy, dopravní značky a oblečení jsou pro lidi důležitější než fiktivní díla.“ – Přesněji to znamená, že pro lidi je důležitější rozlišovat mezi tím než mezi různými adaptacemi jednoho díla, čímž chci říct i to, že určité fiktivní dílo může být pro člověka důležitější než rozlišování mezi jeho adaptacemi. Takže pokud nějaké fiktivní dílo pomáhá člověku se základní orientací ve světě, tak může být i na podobné či podobnější úrovni jako ty dopravní značky apod.

Moc hezká, ale bez těch háčků a čárek to sráží požitek.

Taky se mi líbí.

Hezký haiku.

slavek: Bludičky jsou takové éterické :-))).

Zitra: Ano, rytmicky to mám v hlavě hotové, nějaký nápěv taky, ale teď řeším instrumentalizaci. Udělal jsem si demo a není to ještě ono.

Čtu, nečtu...ale jo, mně se to líbí...:-)

moc dobré!! to bych si klidně pozpěvoval, a to zpívat neumím... chystáš se to nějak zhudebnit?

Líbí se mi vyjádření bolesti že ztráty...

první věta refrénu se mi zdá jako lehounké klišé ale co už, celkově je to super a moc se mi líbí poslední dva verše. A vůbec druhá sloka je super!

Je potřeba udělat první krok. Taky jsem jen na cestě k haiku. Haiku není jen o slabikách. Jeho kouzlo je v tom, že působí jako fotografie. Je to zastavení času. Je velmi obtížné ho napsat.

Karel Malcovský: Kdo mě cte, tak vi, ze pisu bez nich, uz hlavne proto, ze pisu z telefonu a protoze to mam proste radsi :) ale dekuju :)

Aktuální téma...

letní parno bych moc nepřipomínal :D jinak ale nemám výtku