Paráda.

Sebastián Wortys: „neandrtálec“ na „předchůdce člověka“ – Je to sice možná trochu zavádějící, ale není to úplně lež. Není možné, že třeba ten autor měl prostě se slovem „filozof“ problém a chtěl ho používat co nejméně?

„rozdíl mezi komplementaritou a kvazi-komplementaritou“ – Přesně ten rozdíl jsem tam měl/a na mysli, ale člověku, který o něčem takovém běžně nepřemýšlí, to asi ani nelze slovy dost srozumitelně popsat...

„Pokud jeden text zkopíruji a v kopii změním jedno slovo, tak už mohu tvrdit, že oba texty jsou jedinečné, i když jen velmi málo“ – Aha. Když tedy rozliším „jedinečnost“ a „originalitu“ tvým způsobem, tak s tím už mohu souhlasit. Já trvám hlavně na tom, že to, aby dílo bylo „lepší“ (ať už to v daném případě znamená cokoliv), je v umění důležitější, než aby bylo „co nejvíc odlišné“.

„Je rozdíl mezi „nalezeným jedinečným stylem“ a „hledáním jedinečného stylu““ – Na základě své zkušenosti s tím musím souhlasit a také souhlasím s tím, že u již „vybroušeného stylu“ je to hlavně otázka čtenářova vkusu. Třeba „Eldaron: Prsten osudu“ je psán stylem, který působí na první pohled dost otřesně, ale paradoxně, když jsem si na něj zvykl/a, je už mi celkem příjemný. Opačnou zkušenost mám z knih Jonase Jonassona „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel“ a „Analfabetka, která uměla počítat“. I tam jde o „vybroušený jedinečný styl“, který navíc zpočátku působí zajímavě a efektně, ale při čtení mi začínal vadit čím dál víc, až jsem tu druhou knihu odložil/a a přestal/a číst. Přesto si myslím, že je lepší „jedinečný styl“ nemít. Styl bych přirovnal/a k rodině písma – je sice krásné mít knihu napsanou ozdobným písmem s kudrlinkami nebo vlastním psacím písmem, ale většina knih se nejlépe čte, když jsou tištěny úplně obyčejným písmem vhodného druhu (např. Times New Roman), a stejnětak většině textů prospěje, když budou psány úplně obyčejným stylem (vhodným k danému obsahu). Hledání jedinečného stylu pak je, jako když je každá kapitola tištěná jiným písmem – to nevypadá dobře asi nikdy.

Možná bych ještě víc souhlasil/a, kdyby se vynechalo to „jedinečný“ a nechalo by se prostě jen „hledání stylu“ nebo „hledání vhodného stylu“ – ano, myslím, že to, co autor především potřebuje, je najít vhodný styl, který si „vybrousí“ a bude schopen s ním dobře psát.

„rozlišovat [...] mezi různými adaptacemi jednoho díla“ – V tomto cítím nedorozumění. Já v té úvaze vůbec nemám na mysli rozlišování adaptací jednoho díla (jako je třeba rozhlasová adaptace Pána prstenů a televizní adaptace Pána prstenů nebo starší a novější film podle stejné knihy), naopak, těmi se prakticky vůbec nezabývám. Jde mi o to, že dílo fikce je popisem malé části určitého fiktivního světa („fiktivní reality“), ale ten svět není omezený na to jedno dílo – je v něm spousta věcí, událostí a osob, které v tom díle nejsou ani zmíněny. Mohou tak vznikat další díla, která popíšou jiné části téhož fiktivního světa. Pokud však na nich však pracují nezávisle různí lidé, jejich spekulace mohou být odlišné a protiřečit si. Tak vznikají ty paralelní reality, které mám na mysli. Ve většině případů dokonce tito lidé budou protiřečit i původnímu dílu, protože světy, které popisují, vlastně nebudou úplně táž fiktivní realita, ale budou k té původní realitě paralelní, což jim umožňuje se lišit. Doufám, že jsem to moc nezamotal/a...

Svatá pravda. Někdy je třeba naředit krev, aby život začal proudit.Ne vždy to ale funguje-že? (-:

Svět je v péči bohů, potažmo jejich potomků-lidí.

skvělé! :)

Supr!

Martin42: Ano, každá destrukce má své mechanizmy zániku.Každý konec je ale v podstatě jen defragmentací nových etap. Není třeba se tím trápit , protože nedokážeme stvořit věci nové bez použití špatných, starých postojů. Květiny prosperují díky hnoji. Je hnůj špatný? Nikoli, je nezbytný!

Přesto minulost tvoří letový plány našich současných životů. Jen nám jsou skryty.Jen tušíme kam letíme.(-:

vanovaso: Ze svých životů ano ,ale jen proto že je ubytujeme ve svých duších.

Ano, abychom pochopili a našli sami sebe , často potřebujeme pochopit minulost .

vanovaso: Koně nám vidí do duše i do hlavy.Oni žijí naší hlavou pokud mohou.Takže je třeba dávat si bacha ne na koně ,ale na sebe.(-:

Koně jsou nádherná zvířata, já osobně však před nima mám respekt. ;-))

Škoda, že necháváme některé lidi ze svého života odejít...

Báseň chápu jako reflexi doby. Na konci je vidět naděje že všechno bude dobré, v realitě se s tím neztotožňuji, protože současné chování lidí musí mít nějakou negativní odezvu jinak by došlo k porušení zákona zachování a to je nemožné :)

Jako sen . :-)

Dneska mi to bodlo. Rozkoplej chcavec a v hovně stojím bosou nohou. Jdu ten bordel poklidit.(obrazně řečeno vše)Ale tlapat se v tom nehodlám.Jdu makat přes uzávěrku se z toho dá vycukat.Ahoj kámo. Drž se. Po hubě se blbě chodí.(-: dnes mi to bodlo,stejný pocity, možná méně prohnětený.

nejlepší je ta poslední

Letí držíc se sítí
nebojí se.
A ty?

Guli ,Guli dneska jsi se narodil v mém vědomí. Být takových vloček víc pohnuli by se ledovce lidstva pod tíhou lavin.Tanečník života ti budu říkat.(-:

Velký potlesk,