Jak říká Neu - hlubší. A já dodávám pěkná, vzbuzující spoustu pocitů a představ.

Podle nadpisu jsem myslel, že je to něco s Bolkem a Pecou. Jak jsem se mýlil ;o)

Moc fajn.

Moc pěkné

bazi: Kouzelné, BARvité..

BARbarela byla bosa
když přišel plán BARbarossa
BARbusem tě nenamydlí
BARbar, jenž místo ní bydlí
v BARabizně přečkáš války
od BARu jí kyneš z dálky

"Líbali se očima" je parádní spojení. Tak jednoduché a zároveň sugestivní. To si musím zapamatovat.

Nine: ano, jak už tak bývá mým zvykem.

Výborná. Konečně něco hlubšího. Děkuju

Nine: Ano, v těch nadsazených představách mnohých o mnohých s tebou musím než souhlasit.

Tak to jsem rád, že se ti líbí.

Marc Le Fleur: Díky..

Asi tam má být...a my se těšili....I báseň by měla být gramaticky O.K., ne?

Miňko: bazi: Meky mě potěšil, až jsem si pustil Biely kvet.
A strom mě potěšil, až jsem se dojal. Krásné. Opravdu.

Tohle si opakovat každý den po probuzení. Díky za to...

Krásně poetické...a krásně hluboké...

Z nitra: Když já cesty do vesmíru miluji nadmíru.

Exploze krásy

Jak krouží dívky boky,
hvězdy vzdálené světelné roky,
krouží svůdné dráhy.
Explodují, pak hasnou záhy.

Spirály a hvězdokupy
navzájem si barvy loupí,
jak dívky krásou uchvátí,
spánek ukradnou a nevrátí.

A pak jediné, co zbývá
oku, jež na hvězdy se dívá,
je po zbytek noci bdít,
o hvězdách a dívkách snít.

Nine: Tak, tak... Díky..

Nine: Díky...

Nine: Díky. Stromy...před časem jsem napsal takový jednoduchý písničkový text.

Ptal jsem se stromu

Ptal jsem se stromu, jak prožívá den,
zda taky za nocí, snívá svůj sen,
zda příkladně zažívá pocity štěstí,
vánek-li rozmarně čechrá jeho listí.

Napřed chvíli mlčel, pak odvětil suše,
že nejprve nahlédnout chce do mé duše,
a když mne shledal odpovědi hoden,
zodpověděl otázky bod za bodem.

Občas prý z nudy kouká kolem sebe,
jindy zrak upírá do modrého nebe,
když jindy se snaží zahnat nudu,
kořeny v hloubce osahává půdu.

Na jaře z klidu datel ho ruší,
působí jizvy na kůře i duši,
s příchodem podzimu vždy znovu zjistí,
jak vítr, surovec, trhá mu listí.

Někdy pod kůrou šimrá ho brouček,
občas se jich sejde nemalý hlouček,
že se však nejedná o pohromu,
je nad slunce jasné každému stromu.

Že koušou brouci, ptáci že klovou,
s tím prý už od mala, jaksi počítal,
toť průvodní jevy, jež nastati mohou,
přikládat tomu váhu vždy odmítal.

Pak se zas odmlčel a poté mi řek,
že občas jen na lidi mívá vztek.
Ač už tu koření let poměrně dost,
na lidi mívá čím dál větší zlost.

Tím jediným důvodem, proč stromy teskní,
je hloupost, ta vlastnost lidem jen vlastní.
Hloupý nemůže být strom ani kámen,
jen lidem je souzena – navěky - ámen.