slavek: Ne že bych chtěl jakkoli zpochybňovat Tvé kulinářské schopnosti. Ale z vlastní zkušenosti vím že po pár pivech s rumy je kdokoli schopen sníst cokoli. Zdravím!

slavek: Zase na druhou stranu - s těmi málomluvnými může být nuda. Díky.

Smutek zabalený do básničky, hezké :)

Volný verš není zrovna mým šálkem kávy, ale tohle je mimořádné. Silné, démonické.

Zasněný smutek. Pěkné.

Ten závěr mě dostal :)

Máš fajn kámošky.

Výlet do kraje za zrcadlem...

Tak nějak smutně komické. Ale dobře se to čte.

Ještě není nic ztraceno, pokud o tom dokážeš psát básně.

Přidávám se. Taky znám dámu, co by umluvila nebe i peklo ;o)

Ty bys se svým smutkem mohl vstoupit do našeho starého Klubu opuštěných srdcí sgt. Pepře ...

Pěkná zasněnost.

To je ze života. Vyvolalas ve mně vzpomínku na jeden pobyt party lidí na chalupě. Holky chtěly udělat něco z bramborového těsta, ale došla mouka. Těsto se lepilo, nedrželo pohromadě, tak to vzdaly a prohlásily, že k večeři bude jen pivo. Tak jsem je zastoupil. Místo mouky jsem použil cukr - ne, že by se to nelepilo, ale nějak jsem to rozhnětl, nadělal jsem placičky a osmažil. Vzniklé dílo jsem nazval Čufty z vysočiny, podával je s marmeládou a při dalším chodu, rumu, si společnost připila na mé kuchařské "umění".

Smutné, temné, zajímavé.

Dobrá, zaujala.

Hezky jsi to napsal.

magdalena: To jsem moc rád.

Paráda, zažila jsem to obdobně, poprvé a s obavami, které byly na místě. U stolu to šlo, měla jsem pocit, že tam mám několik svých babiček a dědečků, které ve skutečnosti již dávno nemám.
Na tanečním parketu jsem byla ráda i za ty kyčle, kolena, ramena,..jinak by ani nebylo s kým tančit. :)
Nikdo mladší tam nebyl, ale parta se utvořila výborná, škoda, že již nejsou mezi námi. No, těšila jsem se, že pojedu zas, nestalo se.

:)
opět jsem se zasmála :)