Zamila: :-D

Teda z toho mrazí, z básně i ze stylu, jakým píšeš ... Jakoby mi někoho připomínal ... ;-) Je ale úžasné, že v mladších letech už jsi psala tak kvalitně ... ! :-)

Orionka: Jo, to jsi přesně vystihla ("Jako by si člověk předem napsal osud a pak nevědomky směřoval k jeho naplnění."). Já si dokonce v devatenácti letech nakreslila obraz svého budoucího manžela, který jsem pak po osmi letech potkala v reálu :-) . Ale bylo to spíš tak, jako že ruka tehdy kreslila sama, a já se tomu podivovala - a pak jsem ten obrázek někam založila a zapomněla na něj. Jaký byl můj údiv, když jsem ho někde náhodou objevila po cca 10 letech manželství!

To je zajímavá představa. Jako by si člověk předem napsal osud a pak nevědomky směřoval k jeho naplnění.
Možná na tom něco je.
Já se onehdy probírala zápisky z deníku, když mi bylo 16, 17, a taky mě zaujalo, jak jsem některé věci trefila, jako bych měla křišťálovou kouli. Naštěstí jsem vždycky byla optimista :).

blue fox letters?

Homér: viz anotace ;-)

To by to dopadlo, kdyby spolu byli lidé jen proto, že jsou sami. A dost jich je, říká se tomu praktický vztah. Většinou to skončí nudou, zešedivěním, nevěrou, odporem atd...

Dnešní svět je rozsáhlý a komplikovaný a především - mění se, takže už neodpovídá tomu, co jsme se o něm učili ve škole. Myslím, že určitým způsobem jsou v něm ztracení skoro všichni. Žijí jen jakýmsi provizoriem a netuší, co přinese zítřek.

Chce to vytvořit si svůj vlastní svět - a mít v něm "svoje" lidi, hlavně... Vím, snáz se to napíše než udělá... ale přesto, moc Ti přeju, aby se Ti to podařilo. Z vlastní zkušenosti vím, že to jde, i když je někdy potřeba se obalit pořádnou dávkou trpělivosti, a hlavně důvěry v to, že to je vůbec možné...

Pokud jsi ztracený ve světě, musíš si najít jiný svět, to je jednoduchý :-)

To aby bylo o čem psát,
když ruce svírá prstoklad.

Singularis: Také cesta, odpoutat se od toho všeho okolo :-) Pokud to jde. Díky.

Já svátky moc neslavím a ani moc nevnímám ostatní, takže se pro mě toto období roku nijak zvlášť nevymyká.

Souhlasím, osobně to není vůbec lehčí; i nonverbální signály nejsou všeobecně srozumitelné, zvlášť ty složitější nebo třeba posunky. I šťastný úsměv si může druhý člověk vyložit např. jako výsměch, takže pokud se totéž týká emotikon, není to o nic horší. Já používám v podstatě jen:
:-), což u mě znamená radost;
:-D, což u mě znamená smích (něco mě pobavilo);
:-( znamená smutek, lítost, případně soucit;
:-| znamená neutrální postoj (ani radost ani smutek);
a výjimečně ještě ;-) - mrknutí.

Intenzity rozeznávám jen dvě - základní :-) a větší :-))), kde ovšem na počtu závorek nezáleží, stačí když je vyšší než 1.

Severak: Já je snesu až opravdu těsně před Vánocema, jinak Vánoce jako takové mám celkem ráda, i když u nás bývají poněkud hektické. Prostě jak přejde slunovrat je mi lehčeji :-)

Máta: fuj, koledy! Slyším koledy a dělá se mi špatně. Já opravdu nemám rád Vánoce. Nevím proč, asi protože jsou to svátky klidu, míru a rodinné pohody. :-)

Severak: Tak to jsem ráda, že nejsem sama, kdo neprozpěvuje koledy a nechrastí řetězy. I když deprese nikomu nepřeji. Tak hodně sil a přežij to :-)

Nejvíc souhlasím, tohle období je hrozně temný. Vždycky největší depky.

Zamila: Pvv?! Tos mne ale špatně pochopila, *inko! Já nemyslel tenhle nerovný vztah...
Mluvil jsem o tom krásném, co si dva lidé mohou dát ze svobodné vůle, protože to tak oba cítí! ;-*

Zamila: Už z principu! U nás na západě se to prostě nedělá!