Dandy: Asi máš pravdu, s tou dobou...

Zamlklou půdu pohled vítá.
Řečím se v cestách vyhýbá,
V hromadu listí vítr přidá.
Větví co osiřely netřeba se bát.
V kopcích se pasou koně
vté spleti seschlích luk.
Dívčí dlaně se dotknou
chřípí koně.

Moc pěkné.
Nezbývá než nějak žít tu dál.
Na tuhle dobu aš moc pravdy.

Pěkné.

Ta je dobrá, i když ten konec je smutný.

Bezva.

Pěkné, pozdravuj uraňáky

Je to velice svérázné. Obzvlášť oceňuji druhou sloku a ještě více druhý verš; tak nějak jsem se cítila, když jsem na nádraží v Táboře hledala, odkud jede vlak do Bechyně - to nástupiště je někde úplně jinde, než kde by ho zdravý rozum očekával. Jen jsi mi trochu zkazila dětství, jelikož jsem Harryho Pottera opravdu hltala, když mi bylo asi tak jedenáct... ale je to tak vtipné, že ti to odpouštím.

Možná by tomu prospěl nějaký přísnější rytmus. Ale oceňuji tvé obrazy, které nabízíš čtenáři; téměř každý verš mi připadá něčím zvláštní a zajímavý. Za všechny bych vyzdvihla "teplo uvnitř mě udržují ptačí zpěvy" a "tkáň oslabená brzy již provlhne".

Snažím se si srovnat v hlavě, jak je v oné blíže nedefinované místnosti uspořádán nábytek vzhledem k oknu, ale má prostorová představivost jaksi selhává. Každopádně nápad proužků ze žaluzie se mi líbí. A dvojverší "co teď s tím? ...ááá, už vím" mi také připadá kouzelně roztomilé :) Jako experiment slušné.

Velmi příjemná na čtení, všechna slova jsou tam, kde mají být, a verše hezky plynou. Jen to počeštěné cello mě jakožto osoby pohybující se v hudbě trochu irituje, ale našla jsem si, že je to hovorový výraz, takže asi v pořádku :)

Pobavila.

Hodně povedená.

Poezie anonymity: Díky, starší, ale platí stále.

A to je pravda

holka.přes.ulici: děkuju jako obvykle za tvoje povzbuzující komentáře.

borovice: Koala: Psavec: Dandy: Ďakujem Vám všetkým.

tahle mě opravdu zaujala, líbí e mi ta hravost s "protiklady"

Parádní, neotřelá. Dík.

Psavec: Děkuju :)