A tak je to nakonec o palačinkách. Dneska je mám ještě na jazyku. Náhody fakt neexistují:-)

Pěkné

Tramvají nejezdím
Jen jednostopem.
V kopcích odehnán je splín,
S kopce jdeto hopem.
Do spleti drátů se nezamotám.
Snat větrem,příjdu o slova.
Nohy když se z zemí spojí
nejsou jako z olova.
Pohled se myhne po tramvaji
Číslo má svě 26
postavy mlčí na orloji.
Snat pro třpyt jasných hvězd

ach, jak dojemně koresponduje s dneškem...

Když slunce vyjde nad postelí
daleko je do pondělí.
Sosna voní,smrky šumí.
Staří spí.
Mladí ti se pomilují

Ráda jsem si přisedla... perspektiva sice klame, ale verše krásné.

Vracím se sem ještě jednou. Na té básni vlastně není vůbec nic zvláštního, když se na ni člověk podívá důkladněji, ale přesto tak působí. Je mi to sympatické. To o té hudbě z mého minulého komentáře stále platí :)

annaav: Děkuji, za tento i jiné krásné komentáře u mých básní... moc zdravím...

Pěkné, i když nepříjemně realistické. Zaujal mě konec, který je bohužel velice pravdivý.

Jednoduchost mě fascinuje - možná proto, že jí sama nejsem dost dobře schopna. Tvá báseň nepotřebuje zbytečnou slovní okrasu a jde přímo k jádru věci; stačí mrknutí oka a zmizí tak rychle, jak se objevila. A je uklidňující, což oceňuji.

Sympatické zpracování milostné tematiky. Ty přírodní obrazy mi krásně naskakují před očima. Jinak souhlasím s komentářem borovice, nebudu to psát znovu, abych zbytečně neopakovala již řečené. Kromě toho bych vyzdvihla první a předposlední sloku.

Trochu mi vytanulo na mysli,že se tvé verše a tvá přezdívka podobají topinamburu. Jde o slunečnici kvetoucí těsně před zimou, takříkajíc na poslední chvíli. Na lásku není nikdy pozdě. Mnoho zdaru.

Podzim vládne.

Alma Neradostná: nejhorší komentáře bejvaj většinou od interiérovejch designerů ;-)

Přesně!

človiček: U sousedů je tráva vždy zelenější...

Zaujalo mne, že to tu nemáš ráda. Kde je chyba? Jsme možná jedni z posledních co poznávají ještě docela krásný svět. Tak nepředbíhej. :-)

Mně k tomu okamžitě naskakuje hudba; je to trochu Gustav Mahler a trochu Richard Krajčo. A v těch verších vidím něco podobně zvláštního, jako je výše zmíněná neotřelá kombinace umělců, ale asi to nedokážu blíže popsat. Ten pocit mě drží zpátky a brání mi proniknout hlouběji mezi slova, ale vlastně si s ním pro tuto chvíli celkem vystačím.

Dandy: Podzim nemá rád plané řeči.

Homér: Děkuji převelice, budu :)