Ja zas myslim, ze se Sokolicka ptala me;)

Připadá mi, že už jsem ji někde četla...;)
je moc pěkná...

hodně silná báseň...

Největší síla je v posledním odstavci...;) je důležité najít sama sebe...a nenechat se litovat...*

mílá, pěkná.. :)

Příjemné...;)

Občas si tak taky připadám...začínat od nuly není lehký, ale můžem děkovat za to, že nám to bylo vůbec umožněno...;)

pro mě je to jen text rozčleněný do slok...hodně rozvláčněný spoustou opakujících se motivů a slov...
ale líbí se mi ta atmosféra, i přesto že je smutná a tíživá nakonec vzhlížíš k nebi s nadějí...tak to má být...
přeji hodně síly...;)

Krásný závěr..."záznamy prázdnoty, v cizím srdci"...;)
jinak básničku vnímám jednotlivými obrazy...ale ne jako celek...
víc bych si pohrála se symbolikou a uspořádáním barev....nejdříve píšeš, že znáš jen černou a bílou...a pak barvy - mlčení v růžové, barevný svět..atd....alespoň na mě to zapůsobilo chaoticky...*

Umíš psát...promyšlené, procítěné...prostě...krása...;)

vždycky není důležité vyhrát...poslední věta báseň podtrhla...vyzdvihla ji výš...;)

Pěkný sonet...rozkvétá před očima...;)

přijde mi to spíš jak rozčleněný text než básnička...
pohrála bych si se slovosledem i s délkou řádků...
obsahově je to hodně rozvolněné a tématicky otřelé...
ale líbí se mi polištění neživé věci..tedy nože...;)

Jsem ten, jemuž ani slova nezbyla...:o)

já myslím, že už je to vyřešeno a nemá cenu to zase vytahovat, ne?:)

Má to sílu, spád... Jen dotaz - co se stalo? Jak jsem byla dlouho mimo, tak nestíhám...

Jako pohlazení jemné
je tvá báseň básnička,
ke kostelu jde srdce věrné
tiše, jak travou kytička.....:-)
Moc krásné!!!

trošku kříženec mezi prózou a poezií... zestručnění by rozhodně neuškodilo...

proč ne :) ... ještě by to mohlo jít do miniatur, ale myslím, že v básních sedí též :)

souhlasím... žádný dušení... hezky pořádně se nadechni... a bude fajn