víš co vidím...velký mužský kabát a to teplo...to je cítit:)...
moc krásná slova:)

Stojíme nad propastí
.. každá na jiné straně.
A já skáču jako první
.. abych tě mohla chytnout.

tohle je hodne slusny.. zbytek mi pride takovej dost jako vsechny ostatni.

k tomuhle se těžko píše komentář... trochu z ní čiší strach, co bude...

jednoduchá,milá...líbí

tak ty kostky ledu stále drží tvar?
hm kruciš, teplo na ně, zmar :-)
ať se z ledu stane jenom chladný proud
v jeho vlnkách novým směrem plout
......

moc slov, moc slov, dalo by se to říct i krátce:)...ale první sloka se mi vážně líbí...jen si myslím, že jsou tóny...a ne tony:)...to mě trochu vyrušilo:)

no myslím, že pokud ti to trvalo pět minut, tak je to fakt dobrý:)...jako nebudem si nic namlouvat..není to nic světoborného, ale kdybys to rozpracovala (třeba personifikace smutku v našem běžném životě)...ty jo:)...to už by nebyla taková blbost;)...

utápět kostky ledu v očích...to musí být přece láska:)

nu:)...chtěla jsem se zeptat, kam ty na takovéto cinkání chodíš?...ale ty mi to stejně neproszradíš:)...rolničkovitej anděli:)

souhlasim s nostalgikem.. ale určitě to není tak zlý, abys musel čekat na potlesk;)

jsi trochu morbidní :D
ale to se mi líbí :)

Mirku, dopiš na šuplíček před nenapravitelný romantik - ještě smutný, nebo to dej do závorky za.
Ale tohle je téma o kterém se nedá napsat vesele. Já jsem zhlédl i video, které ukazuje i ,,náhody,, toho dne a předchozích situací. A to se mnou zatřáslo ještě více, neboť, kdyby to byla pravda, byť jen zlomek toho, tak to ukazuje ameriku v takovém světle, že slušný člověk oněmí a oslepne.
Ale rozhodně to ukazuje to, jak mocné je psané slovo a síla publikování.

hezká báseň, hezký život, hezká dcera.....

Až poslední roztaje kostka
co kdysi (možná) byla ledem
zardím se tvým před pohledem
zář jak dokáže to božská

Až vodou čirou vzkypí studna
dlaní láskou zbrocenou,
jak zkropen vodou svěcenou,
tvou tvář vyhledám u dna

Tam v hloubce chladné ztrnulosti
kde nezáleží na jménu
dám příkaz srdci plamenu
ať hoří, ledu bylo dosti

Někde odzvonilo, jinde veselé rolničkování kreslí dětem úsměvy...

Každý si zahrajeme někdy roli krále, jindy roli šaška...
ke které roli patří slzy? K oběma!!

Hezky nostalgické.

hmm...každý den nakouknu, nezklameš :-)

Na sedmym nebi
stále svítí hvězdy
říkají opilé naděje
v baru kde všechno
je falešné

Jen ten smutek,
nad námi
snad bude pravý ...

a po nás potopa ;-)
je třeba...