S: Děkuju, Míro, za překrásný koment!!!!

neumimk tomu napsat koment..hezka vec..

děcka vy řádíte, při tom jaru.....

Je to pěkné svinstvo, ta dnešní byrokracie! Taky jsem platil zbytečně, když mi ta slepice nechtěla vzít úplně stejné fotky jako tam byly a to bylo ještě 6 let do konce platnosti! Dělat si barevné a ještě tam vypadat jako debil je totální pitomost!

omg!, pátá báseň na kterou kliknu během 2 minut a zase láska, to už nikdo neumí psát o něčem jiným? Tohle už jenom kopie nějaký kopie nějaký kopie nějaký kopie. Ale tak hlavně, že to tak cítíš :-)

Ps: promiň, že si ten výlev odnesla ty;)

Škádlení? Půjčka za oplátku!
Nerad cos dlužen zůstávám...
v předvečer májového svátku
možná též smutkem umírám...

Však nežli hned tu nad vším brečet,
já s úsměvem vše zkouším brát,
nepomůže s modlitbou klečet,
tak s veršíky si zkouším hrát...
;o)

Trošku pozdě, ale přeci
ke stovečce chci Ti přát,
taky k téhle krásné věci,
co umí u srdce hřát...

Korálky tam na obrázku
vypadají krásně, fakt!
Teď k nim ještě sehnat lásku,
splín svůj na provázek dát...;o)))

Díky, tak ale nevím, jestlí to óóó, není na shanovy verše :-)
on mě pořád takhle škádlí :-)

K tomu se dá říct jen- ó

Ano, myslíme to stejně. Já jsem se v tom jen malinko zamotala.:)

stačí mi jen malá chvilička,
jen co sovička načechrá peříčka.... :-)

Jen přítomnost pouhou?
To bys tedy chtěla?
A celou nos dlouhou
do znavení těla

pohotovost míti,
chvilku neustati,
na zřeteli míti,
že Láska noc krátí?

A než se kraj vzbudí,
s asistencí Tvojí
protáhnout si údy,
v jedno spojit dvojí...

to není koment, to je óda !

Májová Tvá noc,
ta ještě chvilku počká,
tak nespěchej moc,
lehce si promni očka

ať jenom vydržíš
to dlouhé noční bdění,
jó, s ženskou s tou je kříž,
že trpělivá není.

Moc nerada čeká,
a sotva vychutná si,
že země je měkká,
hartusí na počasí,

vždyť májový deštík
přece štěstí nosí,
mívá vlhký pláštík,
/vlastní bratr rosy!/,

proč hnedka se plašit,
lepší polehoučku
někam se tu zašít,
najít si svou loučku,

kde pak v skrytu budem
před zvědavými zraky,
a v západu rudém
my zčervenáme taky,

touha v našich očích
zapálí plamínky,
už jsem si to vočíh:
máš je jak kamínky,

které až projasní
stříbrný svit Luny,
celé ještě zkrásní
a jak nástroj strunný

rozezním Tě něžně,
/kdo umí ten umí!/,
není to tak běžné,
/znalec porozumí!!/

srdcem musíš zcela
se v to položiti,
znát, jak se to dělá
a cit pro to míti...
;o)))

Tak přemýšlím jestli to myslíš stejně jako já. Já v tom vidím rozpor mezi tím, že hledáme toho pravého, ale jakmile má koně, najednou se nám nelíbí. A nezáleží na tom, že je to "ten pravý". Myslíme to stejně?

Kam stoupáme? Možná, že kdybychom to věděli, bylo by pro nás někdy ještě těžší padat zase zpět...
hezké

Jojo... vábení :-)

Děkuju.:) Myslím, že v dnešní době přicházejí děti hodně rychle o iluze, takže tímhle stylem už jich asi moc nepřemýšlí...

Tak to je.. dokonalý.. Připomělo mi to, moje největší tajemství.. Kterym momentálně žiju.. Takže....

Ani slovutný Koperník se nedotkl hvězd. Ta stříbrná jablka si natrháme až posmrti. Je to moc hezké