:) A just. Delivery si vždycky rád přečtu.

Jarní nádech, zimní výdech
a budík zvoní zas o trochu dřív.
Na stole sukni a barevnej plátek
s umělou slečnou na obálce.


ráno kafe nestíhám...


!!!! jak vystizny...

s anotaci teda nesouhlasim:)
prijde mi uprimna...v tom se da vyznat lip,nez v nakejch hadankach...

zacina bejt krasne...konecne...*

jednou byl-nikdy neodejde-vime to obe.pochopila jsem skrz tu strasnou bolest, ze to byla laska-true love-nikdy se toho nezbavim-a asi jsem rada-i kdyz to vic nez cokoliv boli a trha me to.
**

krasko, slunicko... je dobra a ty to vis, ja to vim, delivery to vi. na vic nesejde.
ten zaver... uplne moje vcerejsi noc, vis proc. hrozne me to topilo... jeste ted.
miluju te. tebe a tvoji poezii. tvoje oci, usmevy, kafe s tebou, tvoje zpravy, dopisy.*

díky za názor.

Ty chyby se semka naprosto hodí. A možná bych trochu přitvrdil (,,Když už se ani ten harant nemůže ohřát chvíli v obchodě,") Dobrej závěr.

Ten závěr je jako to ,,malý hovno" - to se fakt nepovedlo. Samotnej caps lock se hodil jenom u slov slizcí, normální a dav (jinak chytrá myšlenka s tím zvýrazněním, fakt to v člověku začne evokovat představu na ,,slizouny", na ty jiné - nestádní lidi. Normální a dav zase na to hloupý stádo). Zatraceně dobré až prostě na ten závěr.

Souhlasím se Sekoličkou - nemastné neslané...

miniatura musí být úderná, tohle je naprosto o ničem...

Pěkné dílo s "krásným koncem".

Máš tam dosti překlepů a chyb (především v interpunkci)
Jinak co se týče obsahu - dobrý.

je to parádní dílo a asi si ho přečtu ještě mnohokrát:)

taky proto je to v kategorii miniatury, víš..

díky.

Takové nijaké, za pár minut zapomenu, že jsem to četla. Možná, kdybys přidal další sloku...

Tyhle krátký momentky mám moc ráda, zachycujou reálnej svět. A ta tvoje se povedla, takovým tím drsným stylem se mi líbila.

Pro tvoje básně mám slabost, tahle je obzvlášť kouzelná... Doufám, že frekvence vkládání dalších básní bude vyšší.:)

Zahřmělo hodně, pišišvore...

Takový malý nic.:)

Možná nepřinesla nic novýho, ale zanechala zvláštní pocit, že to, co si každá z nás někdy prožila/prožije, je pořád se opakující cyklus zklamání. Proměnný jsou jiný, ale základ je stejnej... Ten konec skoro bolel.