rozervané? :)

a o čem ty tu vlastně píšeš?

úplně jako Nohavica. Má pár fakt deprimujících písniček, a i ty si člověk poslechne, když je deprimovaný.

ale rozhodně je lidi raději čtou

ovšem. Nikdo nepíše jen pozitivní věci.

miluju prvni odstavec.*
jinak je to trosku slatanina a trochu odlisny styly, vymazala bych tu pasaz z polednice, to se tam vazne moc nehodi... a kdyz, tk do uvozovek.. ;)

Někdo píše "krásně", někdo tak, jak to zrovna cítí. Psát jen o hezkých věcech považuji za přetvářku. To je teprve podvod! K životu patří znechucení i krásné chvíle. Básník zaznamenává skutečnost. Promiň.

psát můžeš co chceš. Ale jako čtenáře mě nezajímá cizí znechucení, je to věc do které se vciťovat nechci a když na něco podobného narazím, cítím se podveden.

Moc pěkné a podařené...

Tak oprava úchvatné, jen nevim co budu psat až si to přečtu po třetí ;-)

Moc se mi líbí... piha na začátku i na konci. Ale to nejkrásnější (pro mě) začíná : a upadnu v deprese z nedostižného krásna..........až dokonce. Děkuji - jsem tu po dlouhý době - že jsem si to mohla přečíst.

Proč publikovat jen krásné věci? Občas je potřeba se zamyslet nad tím, v čem žijeme. Říkat, že budoucnost bude ještě horší, tak buďme rádi za to, co máme je alibismus. Ano, dokážu si taky život užít, ale chci upozornit právě na to, kam společnost spěje a čeho si v dnešní době vážím.

Co krásná slova.....puero mám to chápat jako pochvalu?
Ani jsem nečekala koment, je to pro danou osobu, která chápe každý slovíčko...
I tak děkuji Ti.

che belle parole

to žijem už dlouho. Lidstvo už otrnulo a budoucnost bude ještě mnohem horší! Tak proč si to už teď zošklivovat, hm?

Tohle mělo zůstat v šuplíku.

ó, jak rozervané

Konečně zase něco od tebe!:) Jsem ráda, že tvoříš. A jako vždycky skvěle, líbí se mi ta rozházenost, a celkově forma. Super, jen tak dál. A co ti tvoji kluci, jak jsi na tom?:)

Já nevim, ale vadí mi tam, že tam není diakritika...

a je to dosti průměrné...

nenadchne neurazí... ale to už je víceméně napsaný v anotaci...


A tohle tam asi bejt nemá...

Příběhy z nádraží
sepsaný na kus jízdního řídu,
schívám

kade v kelímku na lavičce




Ale najde se tam pár hezkejch obrazů...

Balkón zapadal sněhem
a ze střech padaj laviny.
Mezi náma dvěma
se tvoří praskající napětí

Neznáš mou nerecyklovatelnou minulost


Počítám na prstech,
dívám se skrz klíčovou dírku
do zakázanejch pokojů,
zůstávám utajena

(třeba tyhle kusy jsou takový něčim jiný, originální)

Moc se mi to líbí;).