dál... v prvním řádku mluvíte v první osobě - on
a ve třetím už ve třetí - jim, tak nevím jestli pak jsem já na cracku nebo kde se vzali oni, když ani nevím kdo je on

chtělo by to víc pospojovat, víc přemýšlet
obrazotvornost a fantazie, trochu tajemna a tak - to jo

ale chce to to umění to všechno kloudně spojit... proto asi každý nepíše poezii ;)

navíc, nevím jak vám ale mě slova "okovy" a "kostry" tedy moc v uších nerýmují
na stupnici 1 - 5 kde 5 je láska - páska
je to tak 2 ...spíš 1,5

pane, má to být báseň nebo román?
vy píšete moc dlouhé řádky, člověk než to přečte ...a snažící se při tom pobrat všechna slova a nezapomenout jakýsi imaginární rytmus... jich půlku zapomene.
přesycujete sdělení, viz:

Chlad procitá jim do morků kostry
Jako by kvílely stovky duší nesmířených

...ale to je jen můj názor, třeba nemám pravdu

noo, hezký ale že by to bylo nějak převratný, to teda nevím ...ale třeba se pletu

to se ti povedlo:) já vim, že by bylo lepší, kdybych ti sem napsala něco víc, než že se mi to líbí a že to má příjemnou atmosféru, ale mě se to OPRAVDU líbí a příjemně to na mě působí a neni nic, co bych tomu vytkla, takže tak:)

Nějaká ta sirka snad ještě zbyla :)

Tma je hbitá a čas je neúprosný...snad ten malý zázrak v dlaních pořád hřeje :)

jo, taky jsem to tak měl v plánu napsat (poslední verš), ale pak jsem to chtěl zevšeobecnit, aby nešlo jenom o tu holčičku, ale i o rasu, jakoukoliv rasu.

Život životu se rovná,
nemohla za nic, a zemřela jen proto,
že barva její kůže je jiná..

homér: tak pověz co se ti nezdá, já třeba teď uvažuji o zrušení poslední sloky...

jo, utěšilo mě to, to mi v tu dobu stačilo...

básnička je dobrá. Obrazová, není dlouhá je akorát.

básně stárnou lidi ne.

před pěti lety to muselo být dobré.

naivní dílka jsou náhodou super. Když jde všechno jak podle scénáře... a navíc ta láska, super. Dneska jsou lidi (Colorka třeba) naučení telenovelami a seriály které nekončí, že ve všem musí být háček. I ve vztahu. Taková blbost. Tohle dílko je suprové!!!

Je to krásné a obrázek taky. Je zvláštní, že zapadající sluneční kotouč máme tendenci popisovat jako smutnou událost. A z letadla to musí být ještě podivnější. Víš v zádech za sebou máš noc a minulost proběhlého dne před tebou zapadá do hlubin barev.

šlo to napsat líp

nejhorší jsou totiž ty vztahy napůl...

sice nemám ráda povídky v er formě, ale tohle je pěkné.

došla slova...došla slova...proč mi taky došla slova?:)