Děkuju, je to více než uspokojivé vysvětlení. Skutečně je to dílko, které o mě prozrazuje nejvíc. Tady se nehodí abstraktní výrazy, život není abstraktní, je čistě konkrétní (bohužel/bohudík).

Nádherné! Jenom si ve 2. sloce pozměň jež na jenž.Jinak asi máme stejnou krevní skupinu ...;o)

Stejně je to dobrá báseň.

" protoze promile je od promilovat noc " Wau.

Je tím víc tvrdší, ne?

moje láska je oranžová a bez pecek...to je báječný

Nádherné!!!

Nikdo z nás není "Obchodník s deštěm" a tak jdeme, volíme vždy další směr na každé křižovatce tak, jak nejlépe umíme vzhledem ke zkušenostem, které v té době právě máme a tím pádem volíme vždy to nejlepší pro náš další vývoj. Volit jinak bychom mohli pouze tehdy, když bychom na své cestě stáli někde úplně jinde....a to by ta volba pak postrádala svůj smysl. Jej, to jsem se rozepsala:-)) ale my si rozumíme, viď?.-) A mimochodem toto tvé dílko mě úplně krásně "sedne" k mému poslednímu dílku "Půlnoční stýskání" - není to o tom samém, ale ladění podobné, co?

ALI: to máš pravdu, Ali, děkuju!

Hledím na to dílko jako na něco co by se dalo nakreslit. A když vyextrahuju nejvýraznější slova uvědomím si, že nejsou abstraktní, ale ryze konkrétní jména věcí. A velmi kontrastní. Kdyby se daly nakreslit byl by to velmi výrazný plakát k něčemu zvoucí, na něco upozorňující, nepřehlédnutelný. černoerná tma, červené slunce, krev... ano, dost kontrastující a výrazné věci.

Prostě psychologický rozbor autorky, no. (uspokojivé vysvětlení?)

Cos tím chtěl říct?

Děkuji za návštěvu i komentář. Nejsi vedle, pokusím se to uvést na pravou míru, i když to nerada dělám. Ten rod se vztahuje k trnu, k té prvotní zamilovanosti, k prvnotnímu zásahu citem, ze které se mnohem později stane láska, proto ten skok mezi čtyřverším - básník píše mnohem dříve už kvůli tomu "trnu", teprve potom v něm uzraje láska, proto ten ženský rod v posledním dvojverší, ...;)

Jo ty tvoje hrátky se slovy jsou skvělé. Mi osobně se líbí hyena a rýmy. Rösner byl super. Ale hlavně jako dabér (červený bedrník). A V plzni jsem nikdy nebyl. Hej hou!

Hezky se čtoucí dílko. Nic kostrbatého, nic hutného, nic při čem by se člověk kousl do jazyka. A nechybí tomu poetika. Láska přirovnaná k trnu v patě je hezkým obrazem. (Pokud to tak je, jináč jsem vedle já). Enem mi tam hapruje ten rod. Chvíli je podnět v mužském, pak hned v ženském rodu a já dostávám pocit, že se tam píše o dvou věcech.

Plakátový výjev.

líbí se vším všudy !

nádherný : )

Děkuji ti za pochvalu Milancholiku.

To ne no:-). Dík Mílo, dík Chucku

Tohle naštěstí není o mně.